Severočeská hvězdárna a planetárium v Teplicích po koronavirové pauze opět otevírá. Věnujte prosím pozornost pokynům pro návštěvníky! V souvislosti s výrazným omezením kapacity prosíme návštěvníky, aby si místa na všech našich akcích předem rezervovali buď telefonicky (planetárium Teplice 773 791 439, hvězdárna Teplice 773 791 438, hvězdárna Most 608 261 249) či e-mailem objednavky@hapteplice.cz. 
Počasí má leckdy podivný chod. Roku 1341 bylo zaznamenáno: „Byla pozdní, avšak ostrá zima. Na vánoce bylo jako v červnu.“ V polovině června přicházejí takzvaná ovčí chladna, někdy dosti výrazná: „Na den svatého Antonína (13. 6.) roku 1433 jednak ve všech krajích Království Českého spadl sníh neobyčejně veliký, takže lidé nemohli z měst ani ze vsi do vsi jezditi, ani choditi…“ Inu kdo ví, co přinese červen léta páně 2020.
Na světě není nic obyčejnějšího než voda, řeknete si možná. Každému přece teče doma z kohoutku. Pro vědce je však látka s jednoduchým vzorcem H2O stále exotická a záhadná. Proto také vodu i na počátku 21. století stále intenzivně studují. O tajemství „obyčejné“ vody bude ve čtvrtek 28. května v rámci prvního Café Nobel po nucené přestávce na teplické hvězdárně vyprávět fyzikální chemik doc. RNDr. Jan Jirsák, Ph.D. z Ústavu chemických procesů AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Dne 3. 1. 1117 se silně otřásla země v Lombardii, kde poničila řadu kostelů a veřejných budov. Zemětřesení dosáhlo až do střední Evropy a dostalo se i do našich kronik: „Roku 1117 bylo na mnohých krajinách českých zemětřesení velestrašné, po kterémž v následujícím roce velikánská povodeň následovala.“ Tu zachytil Kosmas: „V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v našem podhradí domů, chalup, kostelů svým přívalem pobrala! Neboť kdežto jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loket nad most.“ Vypadá to, že letos nás povodně asi neohrozí a potýkat se budeme spíše se suchem.
V dubnovém astrosloupku jsme informovali, že se ke Slunci a Zemi přibližuje kometa C/2019 Y4, která by mohla být koncem dubna a především v květnu viditelná bez dalekohledu. V té době se její jasnost vyvíjela opravdu nadějně. Jak se později ukázalo, za optimistické postoje mohl především rozpad jádra komety na vícero částí. Při takovém rozpadu nevznikají jen samotná menší jednotlivá jádra, ale i velké množství drobečků, které po nějakou dobu tvoří hlavu a ohon komety, a zvyšují tak její celkový jas. Ovšem jen po určitou dobu, než tlak slunečního záření tento lehounkatý materiál odvane přes ohon komety do sluneční soustavy, kde se rozptýlí.
Průběh letošní zimy se zdál být velmi podivný a jaro zatím nenarušuje trend. Záznamy kronik z roku 1122 se nám mohou z tohoto hlediska zdát důvěrně známé: „Po tomto roce přišla teplá zima, takže příštího léta jsme neměli led ve skládkách.“ „Trvající sucho od března až do května, kdy nespadl žádný déšť.“ „Také toho roku byla hojná úroda medu a vína, i osení pěkně vzrostlo, ale zrno v klasech nebylo bohaté.“ „Krupobití na mnoha místech v Čechách času letního velké škody na polích zdělal.“
PŘEDNÁŠKA BYLA ZRUŠENA, USKUTEČNÍ SE V NÁHRADNÍM TERMÍNU, KTERÝ VČAS OZNÁMÍME
Jak vnímali lidé ve středověku děje na obloze? Můžeme se bezvýhradně spolehnout na zápisy v kronikách? Na březnovém Setkání v první čtvrti probereme vše, co je o dějích nebeských i pozemských zachyceno v kronikách. Budeme si povídat o čertech, dracích i zatměních či kometách, krvavých křížích či mečích na obloze nebeské.
Cyklus zajímavých přednášek na aktuální témata bude na teplické hvězdárně na Písečném vrchu pokračovat v pátek 27. 3. 2020 od 19:00.
PŘEDNÁŠKA BYLA ZRUŠENA, USKUTEČNÍ SE V NÁHRADNÍM TERMÍNU, KTERÝ VČAS OZNÁMÍME
Na území České republiky se vyskytuje několik druhů lanýžů a v minulosti se zde konaly také pokusy o jejich pěstování. Lanýže jsou potenciálně zajímavou zemědělskou komoditou, což platí zejména o lanýži letním. Návštěvníkům teplické hvězdárny bude ve čtvrtek 19. března o stále ještě trochu tajemných lanýžích vyprávět mikrobiolog doc. RNDr. Milan Gryndler, CSc. z Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
V souvislosti s opatřením Vlády ČR je Severočeská hvězdárna a planetárium v Teplicích od 13. 3. 2020 do 24. 5. 2020 pro veřejnost uzavřena.
Jaderná fúze představuje možný spolehlivý zdroj čisté energie, avšak téměř po sedmdesátiletém snažení lidstva nebyla ovládnuta. Podívejme se jakými způsoby se lidé snažili přinést kousek Slunce do laboratoře a jakým problémům museli čelit a jak vypadá budoucnost této technologie.
Setkání v první čtvrti začíná v pátek 28.2.2020 v 18.00 na teplické hvězdárně.
Rok 1479 byl opravdu zvláštní: „Bylo velmi mírné povětří v zimním čase tohoto roku, a to takové, že v únoru již kvetlo mnoho rostlin. Lupáč píše, že během měsíců listopadu a prosince roku minulého a ledna a února tohoto roku trvalo velmi mírné povětří.“ „V tomto roce se dvakrát urodila jablka a hrušky a hned po druhé úrodě přišly veliké deště.“
Přístroje druhé generace, které jsou nyní instalovány na dalekohledech VLT Evropské jižní observatoře (ESO), umožňují dříve nemyslitelná pozorování. Přístrojem SPHERE s extrémní adaptivní optikou je možné zobrazení protoplanetárních disků, obřích exoplanet, ale i planetek naší sluneční soustavy. Právě o novinkách ve výzkumu planetek bude ve čtvrtek 20. února na hvězdárně v Teplicích povídat planetární astronom doc. Mgr. Miroslav Brož, Ph.D. z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze.
Podle záznamů z kronik vyšlo hodnocení roku 1159 takto: „Od konce května 1159 až do počátku 1160 panovalo neobyčejně velké sucho, zvláště v Itálii byl značný nedostatek dešťů.“ Podle nepříliš optimistických předpovědí klimatologů a meteorologů nás letos čeká podobný scénář. Ale pojďme už se podívat na únorovou oblohu.
Bílí trpaslíci jsou závěrečným stadiem hvězdného vývoje, které je ale vedle dalších dvou (neutronové hvězdy a černé díry) často přehlíženým. A to neprávem, neboť bílým trpaslíkem skončí většina hvězd naše Slunce nevyjímaje a svým svitem osvětlují planetární mlhoviny, které můžeme pozorovat dalekohledy. Pojďme na druhém lednovém Setkání v první čtvrti nahlédnout do jejich nitra a podívat se pod pokličku jejich vzniku a vývoje. Začínáme 31. ledna 2020 v 17:00 na teplické hvězdárně.
O vývoji krajiny střední Evropy po konci doby ledové toho v obecných rysech víme poměrně hodně. Nastal čas podívat se na výjimky z obecností, na místa ve zmizelé krajině, kde bylo něco „jinak“. Jak prozradí malakoložka doc. RNDr. Lucie Juřičková, PhD. z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty pražské Univerzity Karlovy ve čtvrtek 16. ledna na teplické hvězdárně, šnečí ulity zachované v různých typech sedimentů nám takové detailní pohledy umožňují.
Nové simulace ze starých dat prozradily, že Venuše, druhá planeta Sluneční soustavy, mohla být po miliardy let obyvatelnou. Proč se podmínky podobné těm na Zemi změnily a jak to kolegové z NASA zjistili? Dozvíte se na Setkání v první čtvrti - už 3. ledna 2020 od 17:00 na teplické hvězdárně.
Roku 1139 muselo být slunce bouřlivé. Kanovník vyšehradský počátkem března zaznamenává na noční obloze světelné jevy, které považujeme za polární záře: Dne 1. března bylo viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání. Rok před tím je zaznamenal několikráte. Rok 1139 však pokračoval dalšími událostmi: „Dne 19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel a kouřilo se bez přestání dnem i nocí. Ta tma tak trvala celý týden a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jakoby vycházel z pekla a dráždil čich a lidi. Někteří také říkali, že viděli jakousi trhlinu na slunci.“Tým Serveročeské hvězdárny a planetária v Teplicích, p.o. vám přeje ty nejkrásnější Vánoce a šťastný nový rok.
A nezapomeňte se občas podívat vzhůru. :)
