Teplická hvězdárna na Písečném vrchu i hvězdárna v Mostě na Hněvíně budou mimořádně otevřeny pro veřejnost ve čtvrtek 10. 6. 2021 v době od 11:15 do 13:45 SELČ. Proběhne pozorování částečného zatmění Slunce.
Tento měsíc nás čeká prstencové zatmění Slunce, a proto stojí za připomenutí, jak podobný jev popsal Kanovník Vyšehradský v roce 1133: „Dne druhého srpna se objevilo zatmění slunce podivným způsobem; ponenáhlu ubývajíc, zmenšilo se tak, že koruna přišla ke straně polední jako u přibývajícího měsíce, potom se obrátila na východ, odtud na západ, potom se vrátilo do dřívějšího stavu.“ Ale také poznamenal: „Také na mnoha místech v německých krajích, věříme-li pověsti, bylo viděti téhož dne krev padající jako déšť. Také prý na jakémsi místě v krajích německých v touž hodinu spadl zároveň s krvavým deštěm kus masa, který byl tak veliký, že jej sotva dvanáct mužů mohlo zdvihnouti.“
Severočeská hvězdárna a planetárium v Teplicích se opět otevírá veřejnosti! Od pátku 28. května můžete přijít na pozorování oblohy na teplické hvězdárně. Od neděle 30. května se otevírá planetárium. Od 10. června bude otevřena i hvězdárna v Mostě na Hněvíně. Podrobnosti naleznete v našem programu.
Do prestižního výběru Astronomického snímku dne NASA se za jeho existenci od roku 1995 dostalo jen několik Čechů a Slováků. Uspět více než dvacetkrát, to už je úspěch jen hrstky fotografů z celého světa. V tuzemsku takového milníku dosáhl zatím jen český astrofotograf Petr Horálek. Jeho snímky zachycují nejrůznější astronomické jevy a noční pohledy pořízené po celém světě, některé vznikly i v Česku a na Slovensku. Co je na oceněných fotografiích k vidění? A čím zaujaly editory výběru Astronomického snímku dne NASA, profesory Roberta Nemiroffa a Jerryho Bonnella?
Po delší pauze zveme na „přátelské setkání s vědou“ Café Nobel! Uskuteční se v úterý 25. května od 18 hodin v prostorách hvězdárny na Písečném vrchu v Teplicích.
S přednáškou bude spojena vernisáž výstavy fotografií Petra Horálka.
Daniel Adam z Veleslavína zaznamenal v roce 1095: „Dne 4. IV. na mnoha místech ráno ukazovalo se na nebi jakoby hvězdy dolů s nebe padaly. A byla toho roku veliká drahota.“ Když jsem našel tento úryvek, chtěl jsem napsat, že by se mohlo jednat o pozorování maxima meteorického roje Lyrid. Ale časově to nesedí. Lyridy mají maximum ve druhé polovině dubna. Buď se kronikář upsal (i to se může stát), nebo se Země setkala se zbloudilým shlukem meteoridů.
„Času jarního v Čechách veliké a tmavé mlhy jednak každého dne bývaly, postního pak času veliký z nich pocházel smrad.“ Doufejme, že takováto povětrnostní situace se nám v dubnu 2021 vyhne.
Na problém světelného znečištění dlouhodbě upozorňujeme a proto zvěřejňujeme text výzvy české astronomické společnosti Pomozte neplýtvat aneb nesvítí se někde zbytečně.
Pro koho svítíme v noci během zákazu vycházení? Kolik nás to stojí? Asi každého tyhle otázky napadly. Přidejte se k těm, kteří už se změnou nočního svícení na dobu zákazu vycházení přišli a zhasněte nepotřebná světla.
Slánský kronikář Václav Kněžoveský pro budoucí generace zaznamenal: „Létha Pánie 1591 ten všecken rok z vůle všemohoucího pána Boha byl pohodlněj bez velikých hřímání a bouřek, k tomu velice ourodnej na všelijaké věci jak obilí, vaření, ovotci, chmelu i jiného všeho kromie vína. Ty nedozrály, a veliká újma na nich byla, a hned dobře kyselá byla. Co pak na zimu zase silo na letho budoucí 1592, to s požehnáním pána Boha pieknie urostlo.“ No, uvidíme, co se kromě koronaviru urodí letos.
Přestože současná tvář naší krajiny vypadá poklidně, vznikala v průběhu milionů let díky mnohdy bouřlivým geologickým procesům. Mezi fenomény, které se na naší krajině významnou měrou podepsaly, byla i vulkanická aktivita, o kterou se zajímá i geolog a vulkanolog Mgr. Vladislav Rapprich, Ph.D. z České geologické služby.
Ve čtvrtek 18. února od 18 hodin o ní bude přednášet v přímém přenosu online z přednáškového sálu hvězdárny v Teplicích.
Zima roku 1477 byla hodnocena následovně: „Na vánoce napadlo množství sněhu, který ležel až do sv. Doroty (6.2.) provázený zuřivou zimou a všechna voda, rybníky a řeky zamrzly, což trvalo až do sv. Jiří (24. 4.) a ryby mohli lidé vysekávat přímo z ledu. Muselo se dlouho topit pro neustálou zimu, takže jeden sáh dřeva přišel na jeden rýnský zlatý.“ Až na ten rýnský, skoro jako letos, viďte?
Začátek roku v nás vyvolává otázku, jaký bude jeho průběh. Bude jako rok 1621, kdy byla velmi tuhá zima trvající od 27. 11. až do 11. 4.? Asi ne, protože listopad už máme za sebou a zatím dobré, ale co když příjde v lednu? Jaro bylo tehdy vlhké a chladné, koncem května s mrazíky. Léto bylo průměrné a sušší, podzim teplotně průměrný a vlhčí. O sto let později byla zima mírná a vlhká, jaro průměrně teplé a vlhké, léto až do konce srpna horké a srážkově podnormální, září značně deštivé, podzim chladnější a vlhčí. Víno se urodilo ve velmi nízké kvalitě, zato obilí byl dostatek. 
Historie islandského uhlí a jeho těžby zaujala paleontologa a cestovatele Ing. Richarda Pokorného, Ph.D., DiS. z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Spolu se studenty se věnoval výzkumu islandských uhelných ložisek, o kterých bude vyprávět ve čtvrtek 17. prosince na teplické hvězdárně. Přednáška proběhne on-line na kanálu youtube.
Roku 1317 „Pro neobyčejnou zimu a množství napadaného sněhu nastala veliká drahota. Mření bylo jak mezi lidem, tak i mezi zvířaty“. Rok 1318 nebyl lepší: „Také v tomto roce byl v Čechách hladomor. Sedláci spolu se svými ženami opustili domovy a dvorce a táhli do lesů, tam zabíjeli lidi a žrali je.“ Praví Velká kniha o klimatu zemí Koruny České. Doufejme, že letos to bude, alespoň co se drahoty týče, lepší.
Kroniky se zmiňují, že od 2. prosince roku 1664 byla viděna „hvězda 4. velikost převyšující s dlouhým ocasem“… a posléze „6. ledna večer na jasném nebi tu velikou kometu viděti bylo, ocas k východu stahující na dva sáhy podle našeho oka, která tomu městu svítila v následující dny až do 20. měsíce ledna.“ „Dne 13. dubna spatřili jsme dnes náramnou kometu ve dvě hodiny po půlnoci.“ „Sucho toho roku bylo připisováno kometě: vyschly všechny řeky a na mnoha místech byli lidé nuceni chodit pro vodu až 6 mil cesty. Mnoho lidí i dobytka zahynulo.“ Následující rok nebyl lepší: „Velmi horké a suché léto po celé střední Evropě a v Anglii: v Rakousích, Čechách a Uhrách vyschly prameny a řeky.“ Měli to tenkráte štěstí, že dvě jasné komety viděny byly s odstupem několika měsíců. Jen škoda, že jim vše zlé přičítali.
Kroniky o roku 1074 uvádějí: „Na mnoha místech trvala neobyčejně ostrá zima, kdy v lednu udeřily takové mrazy, že z nich množství řek a toků až do dna zamrzlo, pročež se očekávalo opětné silné jití ledů a vodní zátopy. Avšak k veliké radosti se tak nestalo.“ „Panovalo neobyčejné sucho a byl tak veliký nedostatek vody, že vznikaly požáry a nebylo je čím hasit.“ Zima sice ještě nenastala, ale říjnový konec letního času nás k ní opět trochu přiblíží.
Tzv. tunguská událost, obrovská exploze, k níž došlo 30. června roku 1908 v oblasti řeky Podkamenné Tungusky na Sibiři, nezanechala žádné průkazné stopy, že by jejím původcem byl mimozemský objekt – meteorit, kometa nebo něco jiného. Jak ve čtvrtek 17. září ve své přednášce na teplické hvězdárně připomene geolog a geofyzik doc. RNDr. Günther Kletetschka, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty UK, Geologického ústavu AV ČR a University of Alaska, v minulosti Země došlo i k mnohem rozsáhlejším explozím podobného charakteru.
„Tento rok byl pro hojnost vzdušných znamení na nebi, pro hluboký sníh, množství bouří, hromobití, krupobití, a průtrží mračen takový, že lidé, zvířata a další věci utrpěly nepopsatelné škody a byl proto nazýván nešťastným. … Skrze veliké sucho po celý srpen se táhnoucí a dále přes celé září až do poloviny října, nikdo nesil ani nepracoval na poli.“ Takto byl hodnocen rok 1191. Škoda, že se záznam nezmiňuje o oněch znameních podrobněji.
Jak vnímali lidé ve středověku děje na obloze? Můžeme se bezvýhradně spolehnout na zápisy v kronikách? Na srpnovém Setkání v první čtvrti probereme vše, co je o dějích nebeských i pozemských zachyceno v kronikách. Budeme si povídat o čertech, dracích i zatměních či kometách, krvavých křížích či mečích na obloze nebeské.
Cyklus zajímavých přednášek na aktuální témata bude na teplické hvězdárně na Písečném vrchu pokračovat v pátek 28. 8. 2020 od 20:30.
Mezinárodní vesmírná stanice nám výrazně rozšířila obzory, ale nebude tu věčně. Mezinárodní partneři se proto již začínají zamýšlet nad jejím nástupcem, vesmírnou stanicí Gateway, která by měla vyrůst v blízkosti Měsíce. Tato stanice by nám měla pomoci připravit se na let k Marsu. Ve čtvrtek 20. srpna o tom bude na teplické hvězdárně vyprávět odborník na kosmonautiku Dušan Majer, mj. šéfredaktor úspěšného webu Kosmonautix.cz.
Přednáška Dušana Majera začne na hvězdárně v Teplicích jako obvykle v 18 hodin.
Příroda Afriky nenávratně mizí. Už dávno nejde jen o ikonické druhy, jako jsou třeba horské gorily, sloni, lvi nebo nosorožci. Jak ke snaze o záchranu africké přírody přispívá Safari Park ve Dvoře Králové vám bude ve čtvrtek 20. srpna 2020 na teplické hvězdárně vyprávět ředitel Safari Parku MVDr. Přemysl Rabas.
PŘEDNÁŠKA BYLA Z DŮVODU PRACOVNÍHO ZANEPRÁZDNĚNÍ PŘEDNÁŠEJÍCÍHO PŘELOŽENA NA NEURČITO!
„Dne 1. května vystoupilo Labe tak vysoko, že se voda v řece dala dosáhnouti z litoměřického mostu. … V roce 1531 vypukla nákaza, povodně, drahota a hladomor, což provázelo po celý rok, jak se o tom zmiňují mnohé kroniky a připisují to jasné kometě, která byla v minulém roce.“ Kroniky zmiňují jasnou kometu v roce 1530, která byla vidět od 6. 8. do 13. 9. Ale v roce 1531 byla v srpnu pozorovaná kometa Halleyova a bylo veliké zemětřesení, které postihlo Lisabon. Dvě komety po dva roky za sebou a s odstupem dvou let přišlo sucho, že „vyschly potoky a řeky suchem trvající tři měsíce takovou měrou, že bylo možno jimi procházeti“ (rok 1533). Dnes se na to díváme jinak, ale pro tehdejšího člověka tu souvislosti mohly být zřejmé.
Netradiční letní Setkání v první čtvrti s fyzikálními pokusy je opět zde. Loni jsme si předvedli pokusy z optiky, letos zamíříme do oblasti akustiky. Zvuk je podobně jako světlo vlnění a má tak s ním mnoho vlastností společných, zároveň je v ledasčem odlišný. Setkání se uskuteční 25. 7. od 18:00 na teplické hvězdárně.
Většina dochovaných podzemních galerií, v nichž pravěcí umělci před mnoha tisíciletími zachytili výjevy ze světa, ve kterém žili, se dnes nachází na území Francie. Pravěké jeskynní malby dodnes fascinují každého, kdo se s nimi setká. K takovým obdivovatelům patří i geolog doc. RNDr. Jaroslav Kadlec, Dr. z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. O své cestě za pravěkým uměním bude vyprávět ve čtvrtek 16. července na teplické hvězdárně.
Komety bývají spjaté s různými neblahými událostmi: války, mor, sucho či naopak příliš deštivo. V roce 1337 se kometa poněkud opozdila: „A tu hvězdu (kometu spatřenou v červenci) předcházelo horko a sucho, které hubilo na jaře všechny rostliny; vzápětí nastal také nedostatek obilí a vína, a hojnost drahoty na mnohých místech“. Někdy se může i posel špatných zpráv opozdit. 
Od objevu prvních planet obíhajících cizí hvězdy, tzv. exoplanet, uběhlo téměř třicet let. Za tuto dobu jich přibylo na seznamu přes 4000. Některé z nich jsou zcela odlišné od planet ve Sluneční soustavě, jiné jsou naopak podobné. Nacházejí se mezi nimi i planety velikostí srovnatelné se Zemí. Může některá z nich hostit život podobný tomu našemu? Jak se vůbec exoplanety objevují a zkoumají? Přijďte si poslechnout příběh vynalézavosti lidského ducha a navnadit do budoucnosti slibující zajímavé objevy.
Na území České republiky se vyskytuje několik druhů lanýžů a v minulosti se zde konaly také pokusy o jejich pěstování. Lanýže jsou potenciálně zajímavou zemědělskou komoditou, což platí zejména o lanýži letním. Návštěvníkům teplické hvězdárny bude ve čtvrtek 18. června o stále ještě trochu tajemných lanýžích vyprávět mikrobiolog doc. RNDr. Milan Gryndler, CSc. z Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Na světě není nic obyčejnějšího než voda, řeknete si možná. Každému přece teče doma z kohoutku. Pro vědce je však látka s jednoduchým vzorcem H2O stále exotická a záhadná. Proto také vodu i na počátku 21. století stále intenzivně studují. O tajemství „obyčejné“ vody bude ve čtvrtek 28. května v rámci prvního Café Nobel po nucené přestávce na teplické hvězdárně vyprávět fyzikální chemik doc. RNDr. Jan Jirsák, Ph.D. z Ústavu chemických procesů AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.