31.12. 2019

Astrosloupek na leden 2020

úvodnín.JPGRoku 1139 muselo být slunce bouřlivé. Kanovník vyšehradský počátkem března zaznamenává na noční obloze světelné jevy, které považujeme za polární záře: Dne 1. března bylo viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání. Rok před tím je zaznamenal několikráte. Rok 1139 však pokračoval dalšími událostmi: „Dne 19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel a kouřilo se bez přestání dnem i nocí. Ta tma tak trvala celý týden a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jakoby vycházel z pekla a dráždil čich a lidi. Někteří také říkali, že viděli jakousi trhlinu na slunci.“

Trhlina na slunci byla zcela jistě velká aktivní oblast doprovázená mohutnou skupinou slunečních skvrn. Ale kde se vzal onen neobyčejně smrdutý dým?

5. 1. v 8h 47m bude Země nejblíže Slunci. Bude nás dělit vzdálenost 147,1 milionu kilometrů. Sice očima nijak nepoznáme, že je sluníčko nepatrně větší než v létě, ale lovci astrosupervelikostí snad tuto informaci ocení.

Večerní oblohu nad jihozápadem až západem ozdobí velmi jasná Venuše. Zůstala tu osamocená, planety Jupiter a Saturn, které ji ještě nedávno doprovázely, se přesunuly z našeho pohledu do blízkosti Slunce a jejich viditelnost začne až v únoru na ranní obloze. Vysoko nad obzorem zahlédneme souhvězdí Kasiopeji, poněkud níže Andromedu a Pegase. Při pozorném pohledu na alfu Andromedy si povšimneme jejího modrobílého zabarvení. Jedná se o obří žhavou hvězdu. Zatímco u beta Andromedy uvidíme oranžový nádech. Jedná se o červeného obra s nízkou povrchovou teplotou. Přestože se nám obě hvězdy jeví na obloze stejně jasné, jejich vzdálenost od nás je rozdílná. Alfa je vzdálená 97 světelných let, beta 200. Oč musí být beta větší, když jednotka plochy jejího povrchu vyzáří mnohem méně světla vůči alfě a přitom je navíc ještě dvakrát dál! Situaci nad západním obzorem přibližuje mapka: 

00n.PNG

 

 

 

 

 

 

Pohled nad západní obzor v 19.00 SEČ 15. 1.

Nad jihem vrcholí souhvězdí Trojúhelníku (Triangulum), Skopce (Aries) či Velryby (Cetus). Nejjasnější hvězdou Velryby je hvězda s označením beta. Jedná se o žlutooranžovou hvězdu třikrát hmotnější Slunce se 17krát větším průměrem a 145krát větší svítivostí. V rentgenovém oboru přezařuje naše Slunce 2000krát. Může za to mohutná horká korona hvězdu odklopující. Podle všeho se tato hvězda zvolna loučí s hlavní posloupností a přechází do druhého stádia hvězdného vývoje. Mapka upřesňuje pohled nad jižní obzor.

01n.PNG

 

 

 

 

 

 

Pohled nad jižní obzor v 19,00 SEČ 15. 1.

Nad východním obzorem uvidíme souhvězdí Oriona, Býka (Taurus), Blíženců (Gemini) či Vozky (Auriga). V souhvězdí Býka si povšimneme seskupení hvězd připomínající docela malý vozíček – otevřené hvězdokupy Plejády, v našich krajinách zvané Kuřátka. Ale podívejme se i na hlavu Býka, na ono hvězdné véčko s jasnou oranžovou hvězdou Aldebaran. Hlava Býka je tvořena další otevřenou hvězdokupou zvanou Hyády. Aldebaran ale do ní nepatří, jen se promítá náhodně do Hyád. Je mnohem blíž, asi 65 světelných let od nás, než Hyády (asi 150 světelných let). To, co vnímáme jako Hyády je jen centrální část hvězdokupy. Do této společnosti patří i hvězdy tak vzdálené, že je vidíme v jiných souhvězdích. Úhlový průměr celé hvězdokupy je okolo 25°. Stav nad východním obzorem upřesňuje mapka.

02n.PNG

 

 

 

 

 

 

  Pohled nad východní obzor v 19,00 SEČ 15. 1.

Ráno nad východním obzorem zastihneme Herkula či Lyru, nad jihovýchodem Pastevce (Bootes) a poblíž obzoru Štíra (Scorpius) a v něm červenavého Marse. Nejjasnější hvězda souhvězdí Štíra je červený velebobr s názvem Antares (alfa). A tak se Mars setkal se svým hvězdným protipólem. Mars je latinský název této planety, ale řecky je Áres. A Antares je Protiáres. K tomuto pojmenování hvězdy vedla její barva tak silně shodná s barvou planety. Ostatně, podívejte se na ranní oblohu sami a posuďte oprávněnost jména hvězdy.

V neděli 5. 1. se očekává maximum činnosti meteorického roje Kvadrantid. Roj je pojmenován po dnes již neexistujícím souhvězdí Zedního kvadrantu, které se nacházelo v severní části souhvězdí Pastýře (Bootes). Pozorování bude rušit Měsíc ve značné fázi.

03n.PNG

 

 

 

 

 

 

 Pohled nad východní obzor 15. 1. v 6.00 SEČ.

10. 1. večer bude probíhat polostínové zatmění Měsíce. Obvykle tato zatmění bývají nevýrazná, protože Měsíc nevstoupí do blízkosti plného stínu Země. Toto však bude přece jen viditelné kolem maximální fáze celkem dobře. Jednak se Měsíc znatelně přiblíží k plnému zemskému stínu, jednak polostín bude nejvýraznější na „pevninské“ části měsíčního povrchu a vyhne se tmavým „mořím“. Tabulka průběhu zatmění nám napoví, kdy se dívat. Měsíc bude v době začátku zatmění asi hodinu po východu.

Začátek polostínové fáze

18 hod 07 min 45 s SEČ

Maximální fáze zatmění

20 hod 09 min 59 s SEČ

Konec polostínové fáze

22 hod 12 min 19 s SEČ

 

Grafické znázornění průběhu zatmění a jeho viditelnost ve světě naleznete zde.

Měsíc bude v první čtvrti 3. 1., úplněk nastane 10. 1., poslední čtvrť 17. 1., nov 24. 1.

Teplická hvězdárna bude otevřena pro  veřejnost od pátku do neděle s tím, že večerní pozorování bude v pátek a sobotu, pozorování slunce v sobotu a neděli. Ale připravujeme toho více. Proto se podívejte na náš program. Ať vám něco zajímavého neuteče!

Můžete také navštívit teplické planetárium, které je pro veřejnost otevřené každou středu a neděli, nebo mosteckou hvězdárnu na Hněvíně.

Co by vás mohlo zajímat:

Život na Zemi. Zažil již pět velkých etap vymírání. Začíná šestá?

Mise Hera, která se připravuje, by ráda využila pozorování amatérských astronomů.

 

Úvodní citace: Jiří Svoboda, Zdeněk Vašků, Václav Cílek: Velká kniha o klimatu zemí Koruny České, Regia 2003, Helena Dlouhá: Příroda v české historiograff 12. století.

Mapky: Program Cartes du Ciel.

 

S přáním jasného nebe za kolektiv pracovníků SHaP Otta Šándor.

 

Popisek k úvodní fotce:

1.ledna 2019 prolétla sonda New Horizonts kolem tělesa nazvaného pracovně Ultima Thule, dnes nesoucí jméno 4869585 Arrokoth, předběžné označení 2014 MU69. Je to nejvzdálenější těleso, které kdy navštívila pozemská technika. Těleso je složeno z vodního ledu, metanu a jiných organických látek. Na délku měří 36 kilometrů. Ke svému tvaru přišlo zřejmě tak, že na počátku výstavby sluneční soustavy se k sobě přiblížila dvě samostatná tělesa, která se srazila rychlostí několika kilometrů za hodinu a spojila se v jeden celek.

 

Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute


© 2013 - 2019 Severočeská hvězdárna a planetárium Teplice, p. o.