31.01. 2020

Astrosloupek na únor 2020

NGC_2244_Rosette_Nebula       

To, že v Orionovi je mohutný komplex mezihvězdných mlhovin, je známo. V sousedním souhvězdí Jednorožce se nachází podobná soustava, je však vzdálenější, asi 5 000 světelných let. Ve větších dalekohledech uvidíme jen výseky z nejjasnějších částí. Na fotografiích však vyniknou. Snad nejkrásnější je mlhovina Rosetta (Růžicovitá), která má ve své dutině mladou otevřenou hvězdokupu. Ostatně si tyto hvězdy onu dutinu „vyfoukly“ tlakem záření na okolní materiál, ze kterého byly stvořeny. Samotnou mlhovinu v malých přístrojích nespatříte, ani její malou část, ale hvězdokupu ano.

 Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:NGC_2244_Rosette_Nebula.jpg

Autor:  Andreas Fink


Podle záznamů z kronik vyšlo hodnocení roku 1159 takto: „Od konce května 1159 až do počátku 1160 panovalo neobyčejně velké sucho, zvláště v Itálii byl značný nedostatek dešťů.“ Podle nepříliš optimistických předpovědí klimatologů a meteorologů nás letos čeká podobný scénář. Ale pojďme už se podívat na únorovou oblohu.

04N.PNGBěhem večerního soumraku, dříve než budou vidět i ty nejjasnější hvězdy, nad jihozápadním až západním obzorem uvidíme jasnou tečku planety Venuše.  V první polovině měsíce se zde začne objevovat jasem poněkud slabší Merkur. K jeho spatření na ještě světlé obloze nám zcela určitě pomůže i malý dalekohled, třeba turistický. Jeho jas počátkem měsíce bude nejvyšší, ale bude rychle slábnout a od poloviny měsíce bude viditelný spíše teoreticky než prakticky. Stav nad soumrakovým západním obzorem přibližuje mapka, polohy planet jsou vyznačeny s odstupem 4 dnů.

Pohled nad západní obzor v 18.00 SEČ 15. 2.

Zatímco Merkur bude záhy zapadat, Venuše nad obzorem vydrží mnohem déle. Koncem měsíce bude zapadat okolo 21h 30 - 45m. Od obzoru výše si postupně můžeme prohlédnout souhvězdí Pegase, Andromedy či Persea a cirkumpolární Kasiopeu. V souhvězdí Persea si vyhledejme hvězdu Algol, na naší mapce označenou písmenem beta. Je to proměnná hvězda u níž změna jasu je způsobena vzájemným zakrýváním a odkrýváním dvou hvězd obíhajících kolem sebe. Hlavní složka soustavy Algola má hmotnost asi 4 slunečních a průměr 3 krát větší s povrchovou teplotou 13 000 K. Druhá složka má hmotnost slunce a průměr o něco větší než složka první s povrchovou teplotou 4 500 K. Obíhají ve vzdálenosti 10 milionů kilometrů. Přestože obě hvězdy vznikly ve stejnou dobu, méně hmotná zestárla rychleji než více hmotná hvězda. A v tom je kámen úrazu. Mělo by to být přesně naopak! Vysvětlení je však prosté. V současnosti méně hmotná hvězda byla mnohem hmotnější a vyvíjela se rychleji a dříve se začala rozpínat do fáze rudého obra. Avšak hmota z rozpínající se složky začala přetékat na druhou hvězdu, která se postupně stala mnohem hmotnější a její vývoj ke stárnutí se tím urychlil, zatímco u dárkyně hmoty zpomalil.

00N.PNGTento stav je však dočasný i když hmota stále přetéká na hmotnější složku. V současné době hmotnější hvězda díky příjmu hmoty se vyvíjí rychleji a začne se rozpínat. Začne vracet hmotu své sousedce, tím ji „omladí“ ale způsobí její rychlejší stárnutí, přičemž sama přibrzdí ve hvězdném vývoji. Kolikrát se to může opakovat? Nevíme, ale nejméně jednou už k tomu došlo, to je patrné. Kolem této dvojice obíhá ještě jedna hvězda, která se zákrytů ani výměny hmoty nezúčastňuje. Situaci nad západním obzorem přibližuje mapka vlevo.

 

Pohled nad západní obzor ve 20.00 SEČ 15. 2.

Jižní obzor krášlí souhvězdí Oriona. Je nápadné, nepřehlédnutelné. Hvězda Betelgeuse, na mapce označená v souhvězdí Oriona jako alfa, je rudým velebobrem. V naší sluneční soustavě by povrch ležel poblíž oběžné dráhy Jupitera, její chromosféra by dosahovala oběžné dráhy Saturna. Betelgeuse je polopravidelnou proměnnou hvězdou s periodou okolo 6 let. Proměnnost je způsobena pulsacemi a výskyterm obřích konvektivních teplejších bublin na povrchu. V současné době její jas zřetelně poklesl. Kdo má v paměti zafixované jasnosti hvězd v Orionu, tak si zajisté této anomálie trvající již několik měsíců povšimnul. Obří rozměry, zastoupení některých prvků i rychlejší rotace napovídají, že Betelgeuse snad byla dvojhvězdou s planetárním systémem. Jak hlavní složka zestárla a začala se rozpínat, postupně pohltila a do sebe vstřebala nejen planety, ale i svého hvězdného průvodce.

01N.PNGJiž malými dalekohledy si můžeme prohlédnout nejen otevřenou hvězdokupu Plejády, kde nejjasnější hvězdy vytvářejí obrázek docela malinkatého vozíčku, ale i Hyády, další otevřená hvězdokupa ve tvaru véčka a tvořící hlavu Býka.

Mapka upřesňuje pohled nad jižní obzor.

 

 

Pohled nad jižní obzor ve 20,00 SEČ 15. 2.

02N.PNGNad východním obzorem právě vyšlo souhvězdí Lva (Leo). Nad severovýchodem uvidíme Velký vůz (součást Velké medvědice – Ursa Major). Mezi nimi leží nenápadné souhvězdí Malého lva (Leo minor), chcete-li Lvíčete. Díváme se mimo rovinu naší galaxie, máme zde otevřený výhled do vzdáleného vesmíru, na bližší i vzdálenější galaxie a galaktické kupy.

Stav nad východním obzorem upřesňuje mapka.

 

Pohled nad východní obzor ve 20,00 SEČ 15. 2.

Ráno nad jihovýchodním obzorem uvidíme dvě planety: jasného Jupitera a méně jasného načervenalého Marse. Výše nad východním obzorem jsou souhvězdí Lyry, Labutě (Cygnus), Orla 03N.PNG(Aquila). Nad nimi se vznáší souhvězdí Herkula a Draka.

V souhvězdí Draka leží řídká skupinka hvězd označená Kemble 2. V dobrém triedru nejjasnější hvězdy tvoří obrazec W nápadně připomínající souhvězdí Kasiopeji. Proto se tomuto asterismu říká také Malá Kasiopeja. Leží asi 1° od hvězdy chí Dra (je označena na naší mapce). Zkuste si jednou toto seskupení hvězdiček vyhledat máte-li po ruce aspoň dobrý triedr.

Pohled nad východní obzor 15. 2. v 6.00 SEČ.

Měsíc bude v první čtvrti 2. 2., úplňku dosáhne 9. 2., poslední čtvrti 15. 2., do novu vstoupí 23. 2.

Teplická hvězdárna bude otevřena pro  veřejnost od pátku do neděle s tím, že večerní pozorování bude v pátek a sobotu, pozorování slunce v sobotu a neděli. Ale připravujeme toho více. Proto se podívejte na náš program, ať vám něco zajímavého neuteče!

Můžete také navštívit teplické planetárium, které je pro veřejnost otevřené každou středu a neděli.

Mostecká hvězdárna na Hněvíně je otevřena každou sobotu a neděli.

 

Co by vás dále mohlo zajímat?

Další planeta objevena u nejbližší hvězdy ke Slunci.

Sněžící železo v jádře Země.

Černá díra v galaxii M 87 je známou celebritou. Její okolí přináší další podivuhodná pozorování.

 

Úvodní citace: Jiří Svoboda, Zdeněk Vašků, Václav Cílek: Velká kniha o klimatu zemí Koruny České, Regia 2003

Mapky: Program Cartes du Ciel.

 

 

S přáním jasného nebe za kolektiv pracovníků SHaP Otta Šándor.


© 2013 - 2019 Severočeská hvězdárna a planetárium Teplice, p. o.