31.01. 2016

Astrosloupek pro únor 2016

astrosloupek 02Měsíc únor je z astronomického pohledu celkem zajímavý, i když poměrně dost mrazivý. Má to však i své výhody, na které bych Vás rád upozornil.

Mrazivé a zároveň bezměsíčné večery v prvním a posledním týdnu února 2016 nabízí pohled na velmi bohatá zimní souhvězdí. Kombinace mrazu a jasné oblohy je pro astronomická pozorování přímo ideální, neboť vzduch je při takovémto počasí klidný a obraz v dalekohledu mimořádně ostrý. Večerní obloze dominuje souhvězdí Orion, které nabízí řadu zajímavých objektů pro pozorování a záleží už jen na počasí zda bude něco vidět.

Souhvězdí Orion je dominantou večerní oblohy. Jde o velmi výrazné seskupení hvězd, nacházející se přibližně nad jižním obzorem. (Orion obsahuje hned dvě hvězdy nejvyššího stupně jasnosti, tzv. první magnitudy – Betelgeuse a Rigel). Vedle těchto jasných hvězd je v něm velmi pozoruhodná mlhovina s astronomickým označením M42. Tato mlhovina je vlastně rodištěm hvězd, Mlhovina M42 je tak jasná, že ji můžeme i v menším dalekohledu vidět barevně. Uvnitř mlhoviny nás pak bezesporu zaujme pozoruhodná čtveřice hvězd, tzv. Trapez.

Souhvězdí je bezesporu jedno z nejkrásnějších a nejvýraznějších na obloze. Bylo známo už tři tisíciletí před rozkvětem řecké kultury a už tehdy podněcovalo lidskou fantazii. Ve starověké Mezopotámii – v nejstarších známých státních útvarech, ležících na území dnešního Iráku, jej lidé jej nazývali Uru-anna (světlo oblohy). Izraelité (předkové dnešních Židů) v něm viděli bájnou biblickou postavu Noemova pravnuka, krále Nimroda.

Řecká báje pak vypráví o statném a sličném lovci, jehož otcem byl Poseidon, vládce všech moří. Jeho matka byla náruživá lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy, a proto měl její syn v Artemidě mocnou ochránkyni. Od svého otce dostal do vínku schopnost pohybovat se i v nejhlubším moři; to ho však vedlo k všelijakým neplechám, kdy třeba pronásledoval sličné nymfy Plejády tak dlouho, až uprosily Dia, aby je raději proměnil v nějaká zvířata. Zeus jim vyhověl a proměnil je v holuby a později ve skupinu hvězd na obloze, dodnes nazývanou Kuřátka (Plejády). Na obrázku vpravo. Ze vzdálenosti 380 světelných roků můžeme pouhým okem vidět 6 až 10 hvězd, jsou relativně blízko a tak je vidíme jako jednotlivé hvězdy. Ale ve skutečnosti je jich přes 1000.

Podobný objekt na obrázku vlevo, Jesličky, je shluk více než 40 malých hvězd, které jsou ale ve větší vzdálenosti než Kuřátka. Ze vzdálenosti 577 světelných roků už nerozeznáme jednotlivé hvězdy, ale jejich seskupení vidíme jako mlhavý obláček

Vlevo dole pod Orionem je nejjasnější hvězda souhvězdí velkého psa a nejasnější hvězda celé oblohy – Sírius.

Letošní rok 2016 je zajímavý také tím, že je přestupný, celkem v tomto roce máme 366 dní. Měsíc únor má tak navíc jeden den – pondělí 29. února. Je to téměř vždy, když je letopočet dělitelný 4. Proč jen téměř vždy? Protože roky 1700, 1800, 1900, 2100, 2200, atd. přestupné nejsou. Přesněji řečeno: od reformy kalendáře papežem Řehořem XIII. v roce 1582 jsou sice přestupné pouze roky, které jsou dělitelné čtyřmi, jako tomu bylo do té doby díky zavedení juliánského kalendáře, ovšem pokud je rok dělitelný 100, přestupný není, pokud ovšem není zároveň dělitelný 400 – to naopak přestupný je (tj. roky 1600, 2000, 2400 atd. přestupné zůstávají). Trochu složité, ale díky tomuto algoritmu je dosaženo vysoké shody mezi délkou tropického roku 365,2422 dne a průměrnou délkou našeho kalendáře 365,2425 dne, kterému na počest papeže Řehoře říkáme kalendář řehořský (též gregoriánský). Díky této reformě nedochází k opožďování kalendáře vůči okamžikům jarní rovnodennosti, což nastalo u kalendáře juliánského – zpoždění běhen 16 staletí narostlo na 10 dní a reforma musela nutně přijít.


© 2013 - 2016 Severočeská hvězdárna a planetárium Teplice, p. o.