Astrosloupek na srpen 2022
Celý text ...
Patříte-li mezi jen příležitostné sledovače noční oblohy, a takové tento článek předpokládá, patrně vám nebude moc vadit, že na začátku července pořádná (astronomická) tma vlastně ani nenastává, protože slunce neklesá dostatečně nízko pod obzor. Koneckonců, pro toho, kdo se teprve začíná orientovat na hvězdné obloze, je hluboká noc kdesi v temných hvozdech Šumavy doprovázená vytím blízkých vlčích smeček možná až trošku nepříjemná. Jde o to, že začátečník se mezi několika tisíci zářícími body na obloze lehce ztratí. Věřím, že nebudu svými kolegy z hvězdárny a dalšími zkušenými astronomy ukřižován za pomoci tlustých hřebů a při plném vědomí, když si dovolím prohlásit, že pro základní orientaci na noční obloze je okolí měst vhodnější.
Hvězdokupa Jesličky čili M 44 je vidět i bez dalekohledu coby „mlhavá hmota na prsou Raka“, jak se vyjádřil ve starověku Ptolemaios. Obsahuje několik stovek různě jasných hvězd, 2 až 3 nejjasnější dobrý zrak za dobrých podmínek může vytušit bez dalekohledu. Jesličky svým stářím i společným pohybem v prostoru vykazují společný původ s hvězdokupou Hyády, které tvoří hlavu Býka.
Ze Zbraslavské kroniky bylo z roku 1328 vypsáno: "Vzápětí za zatměním (konec března) následuje nepřetržitě po čtyři týdny velmi silný vítr." Ten rok byla čtyři zatmění: dvě sluneční, dvě měsíční. Z našeho území bylo viditelné pouze jedno: částečné zatmění Měsíce, které proběhlo 26. 2. 1328, tedy koncem února.
Rok 1210 ze záznamů různých kronik vyhodnotil R. Henning následovně: „Krajně drsná zima v lednu a únoru. Zamrzlo i Černé moře. Na počátku srpna se dostavily sedmidenní prudké deště a povodně.“
Roku 1317 „Pro neobyčejnou zimu a množství napadaného sněhu nastala veliká drahota. Mření bylo jak mezi lidem, tak i mezi zvířaty“. Rok 1318 nebyl lepší: „Také v tomto roce byl v Čechách hladomor. Sedláci spolu se svými ženami opustili domovy a dvorce a táhli do lesů, tam zabíjeli lidi a žrali je.“ Praví Velká kniha o klimatu zemí Koruny České. Doufejme, že letos to bude, alespoň co se drahoty týče, lepší.
Kroniky o roku 1074 uvádějí: „Na mnoha místech trvala neobyčejně ostrá zima, kdy v lednu udeřily takové mrazy, že z nich množství řek a toků až do dna zamrzlo, pročež se očekávalo opětné silné jití ledů a vodní zátopy. Avšak k veliké radosti se tak nestalo.“ „Panovalo neobyčejné sucho a byl tak veliký nedostatek vody, že vznikaly požáry a nebylo je čím hasit.“ Zima sice ještě nenastala, ale říjnový konec letního času nás k ní opět trochu přiblíží.
Průběh letošní zimy se zdál být velmi podivný a jaro zatím nenarušuje trend. Záznamy kronik z roku 1122 se nám mohou z tohoto hlediska zdát důvěrně známé: „Po tomto roce přišla teplá zima, takže příštího léta jsme neměli led ve skládkách.“ „Trvající sucho od března až do května, kdy nespadl žádný déšť.“ „Také toho roku byla hojná úroda medu a vína, i osení pěkně vzrostlo, ale zrno v klasech nebylo bohaté.“ „Krupobití na mnoha místech v Čechách času letního velké škody na polích zdělal.“
„Téhož roku povstala v Čechách a na Moravě a v sousedství jejich z nedostatku deště veliká suchota zemská, následkem níž zašlo veškeré símě jak zimní, tak letní, i stromy, jak ovocné, tak lesní hynuly a postrádaly ovoce; tak krutý se roznemohl hlad, že největší potřeba a smrtelná nouze hnala chudinu k tomu, aby si pokrm připravovala z rozličných bylin zemských, přirozenosti lidské neobvyklých.“ To bylo napsáno v listopadu 1307 o tom, jak se toho roku urodilo. Listopad je totiž měsícem, kdy je sklizená úroda pod střechou a začíná se hodnotit, jakýže to byl rok. A kromě toho je listopad také měsícem nejzamračenějším.
Září je podle meteorologů nejvlivnějším měsícem roku. Jan Munzar uvádí, že z hlediska meziměsíčních korelací teplot má silný kladný vliv na říjen téhož roku, červenec a srpen následujícího roku a na duben, srpen a září po dvou letech. To znamená, že při nadprůměrně teplém září budou s velkou pravděpodobností nadnormálně teplé i uvedené měsíce. Daniel Adam z Veleslavína uvádí pro rok 1005, že „Hrozná kometa vidína; potom byl tak velký mor a hlad, že více lidí pomřelo, nežli živých zůstalo“. Zatím se nepodařilo tuto kometu ztotožnit s nějakou nám více známou.
Mnohé se za celá staletí nezměnilo, uvážíme – li současnou situaci zdravotní i meteorologickou: „Proměnlivý ráz počasí v zimě roku 1181, kdy střídavě zamrzalo a jihlo a bylo více vlhko a mokro nežli tvrdé, a sychravé jaro způsobily, že v celé střední a západní Evropě se mocně rozšířila epidemie chřipky, takže v Německu touto chorobou onemocněla více než polovina všech obyvatel.“
Blíží se konec roku a zanedlouho jej budeme hodnotit - jako kdysi Václav Krolmus, český vlastenecký kněz, sběratel lidové slovesnosti, spisovatel a archeolog žijící v 19. století. Zaznamenal, že „roku 1127 byla v Čechách veliká suchota, kteráž i drahotu způsobila. Byla také veliká proměna na Slunci i na Měsíci.“ Je škoda, že nejsou bližší údaje o těchto proměnách. Dnes už se můžeme jen domnívat, že na Slunci byly spatřeny skvrny, neboť do tohoto období spadala zvýšená sluneční aktivita. Ale částečné zatmění Měsíce, které se odehrálo 20. listopadu, by nebylo tak neobvyklé, aby bylo bráno za velikou proměnu.
Se zářím přichází podzim a s ním i babí léto, které je jakousi meteorologickou stálicí ukazující se od poslední dekády září do konce druhé třetiny října. Ale jsou i roky, kdy babí léto nepřijde. Jako například roku 824: „Na den sv. Maurice (22. IX.) sníh veliký spadl, kterýž trval 29 nedělí, nebo zima velmi tuhá a příkrá byla, takže mnoho dobytka i lidí zimou pomřelo.“
Zda babí léto letos nastane či nikoli, zatím není jisté. Ale zcela určitě nastane podzimní rovnodennost, kdy Slunce23. 9. ve 3h 54m SELČ vstoupí do znamení Vah.
Červenec nám obyčejně nabízí na svém počátku ještě deště z „Medardovy kápi“, v závěru psí dny. Univerzitní profesor Josef Šafařík nabízí vysvětlení pojmu psích dnů: Psí dnové slovou dnové mezi 22. červencem a 23. srpnem, ve kteroužto dobu Slunce probíhá nebeské znamení Lva, zároveň se Sluncem kulminuje čili poledníkem prochází, v tu dobu nejjasnější stálice nebe Sírius, stojící v souhvězdí Canis major, jináče Psí hvězda. Odtud onen název. Poněvadž pak tou dobou u nás největší parna bývají, znamenají psí dnové toliko co dnové parní.
Úvodní snímek: Zatmění Měsíce 7. 8. 2017, pořízený u duchcovské Barbory, archiv HaP
Dubnové povětří může být rozličné. Roku 1800 bylo zaznamenáno: „Od 8. dubna jsou veliká parna jako v letních psích dnech bývají. 19. v tomto měsíci v suchu stromové počali pupence vystrkovati a vyrážeti, 20. rašili a 21. a 22. všechno kvetlo.“ O šest let později bylo úplně jinak: „Od 20. do 27. dubna takové byly zimy a mrazy, jakéž ani v lednu nebyly.“
Březnové počasí může být různé. Kroniky a zápisky, ale konec konců i naše vzpomínky to dokládají:
„Roku 1696 o masopustě (6. 3.) chodili lidé bosi, krásně bylo a všude obilí se zdálo, že pravili staří hospodářové, že tak ještě nepamatují.“ Ale také: „Zlý byl rok 1726. Byla ukrutná zima, mnoho sněhu, že staří lidé jak živi ho nevídali tak mnoho a ležel až do Zvěstování Panny Marie (25. 3.).“
Poslední březnová neděle je obětována změně času, kdy končí čas středoevropský a začíná letní. Proto 25. března ve 2 hodiny SEČ posuneme čas na 3 hodiny SELČ. Z hlediska pozorovacího je to nevýhodné, neboť tma bude nastávat o hodinu později.
Bylo by zajímavé kdybychom i dnes pohlíželi na průběh roku či jeho částí očima dávných kronikářů, a poté záznamy z různých oblastí porovnali. Kupříkladu rok 1063 se jevil následovně:
„V měsících březnu a dubnu bylo ještě veliké množství sněhu. Zima zahubila množství zvěře a způsobila značné škody v lesích.“
„Zima trvala od ledna až do dubna. V dubnu vál nepřetržitě po dobu čtyř dnů studený vítr, který přinesl hluboký sníh.“
„V Čechách trvala po dobu 305 dní škodlivá a páchnoucí mlha.“ A to, prosím, Čechy ještě nebyly industrializované.
Počíná další rok a mnozí se ptáme, jaký bude nejen z hlediska lidských osudů, ale i meteorologicky. Bude jako rok 1013?: „Vyskytly se případy velikého sucha, kdy se v těchto letech uvádí s některými zvláštními úkazy, které bylo možno pozorovat na Slunci a Měsíci.“ O rok později nebylo lépe: „V celé České zemi suchota byla, neb od Velikonocí (25. IV.) až do sv. Jana stětí (29. VIII.) déšť nepršel, takže obilí velmi ztenčeno, trávy uschly, dobytek pomřel, potokové a studnice přeschli, v jezerách a rybnících vody se smradily, ryby mřely a země se horkem na mnoha místech zapalovala.“ Zvláštní úkazy na Slunci by se daly spojit s maximem sluneční činnosti a výskytem velkých skupin skvrn, ale úkazy na Měsíci?
Listopad je nejmračnějším měsícem roku a po prosinci i nejmlhavějším. Vyniká i největším počtem vichřic. Bývá i měsícem, kdy poprvé napadne sníh přicházející zimy: „Léta 962 listopadu pak měsíce den třetí napadl veliký sníh na Českú zemi, takže lidé mnozí z příbytkuov svých vyjíti nemohli, zvěř lesní pro hlubokost sněhu žádná z svého místa se hnúti nemohla, dříví lesní i stromoví se lámalo, krovové mnozí i jiná stavení se bořila.“ Ovšem, naši silničáři by si s tím zanedbatelným množstvím sněhu určitě snadno poradili. Horší by bylo, kdyby ho napadlo celých ukrutných pět centimetrů!
Koncem srpna dochází k rychlému poklesu denních teplot, i když jeho počátek patří stále k letním psím dnům. Tento stav dobře postihuje pranostika: „Po svatém Smilu (14. 8.), slunce ztrácí již svou sílu“. V kronikách jsou pro srpen zaznamenány nejen letní parna (psí dny), mrazy koncem měsíce, přemnožení myší způsobujících hladomor, záplavy z velkých dešťů, ale i nálety kobylek: „Léta Páně 1338 přiletěl do Čech nesčíslný počet kobylek, podivně uspořádaných jako v sněhovém mraku, jenž všecku zemi českou pokryly a plodiny oblezly, pohryzly a v pustotu obrátily…“
Den se znatelně prodlužuje. Slunce by nám mohlo déle svítit a hřát, pakliže mu to oblačnost dovolí. Noci jsou sice kratší, ale pořád ještě dostatečně dlouhé, abychom během jedné noci obsáhli značnou část hvězdné oblohy. Zatímco večer ještě spatříme podzimní souhvězdí, nad ránem si můžeme prohlédnout letní díl oblohy. A mezi nimi, pochopitelně, zimní a jarní.
Přestože je klimaticky leden pro nás vyvrcholením zimy, je Země Slunci nejblíže: 147,1 milionů kilometrů. Na onen nehmatatelný bod na své dráze se Země dostane 4. 1. v 15h 17m SEČ. V tomto okamžiku se bude pohybovat nejrychleji (30,3 km/sec). Pro skalní příznivce a pozorovatele zbytečných extrémů připomínám, že podobně jako superúplněk u Měsíce, nastane v tento okamžik superslunce. Minutu před tím a minutu poté bude sluníčko už trochu, a hlavně nepozorovatelně, menší.
V říjnu si pravidelně měníme čas. Přecházíme z letního středoevropského času na čas středoevropský. Děje se tak poslední říjnovou neděli, která letos vychází na 30. 10. Abychom vyhověli úmluvě, posuneme si v noci ze soboty na neděli hodinky ze třetí hodiny na druhou.
Měsíc březen je na astronomické úkazy poměrně bohatý. Hlavní událostí měsíce je začátek jara, tedy Jarní rovnodennost, kdy jsou den i noc stejně dlouhé. Slunce v tuto dobu vstupuje do souhvězdí Berana a začíná nejkrásnější roční období – jaro. Letos k tomu dojde přesně v neděli 20. března v 5:30 hodin SEČ.
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období, od 22. prosince 2015. Pro nás astronomy je to dobrá zpráva, neboť zimní souhvězdí jsou velmi bohatá, nabízí řadu zajímavých objektů pro pozorování a záleží už jen na počasí, zda bude něco vidět. A jaké zajímavosti si pro nás následující měsíce roku 2016 připraví?
Tak tu máme zase zpět náš středoevropský čas. Pro astronomická pozorování je to velmi dobrá zpráva. Soumrak a tma vhodná pro pozorování bude totiž přicházet mnohem dříve než nyní. Slunce bude zapadat okolo 16. hodiny, kdy nastane tzv. soumrak, tedy zešeří se tak, že budeme moci pozorovat astronomické objekty večerní oblohy. Navíc během první poloviny listopadu nebude naše večerní pozorování rušit Měsíc.
Sledujte s námi v pondělí 28. září 2015 brzy ráno úplné zatmění Měsíce! Pokud zavítáte na teplickou nebo mosteckou hvězdárnu, ukážeme Vám Měsíc našimi dalekohledy. Otevřeno máme v Teplicích i v Mostě na Hněvíně od 3:00 do 6:30. Úplné zatmění potrvá asi 1 hodinu a 12 minut (od 4:11 do 5:23, maximum ve 4:47).
Květen je ideální měsíc pro pozorování Slunce. Slunce je nutno pozorovat pouze za použití vhodného filtru. To proto, aby intenzivní sluneční záření nepoškodilo pozorovateli zrak.
Měsíc únor je z astronomického pohledu velmi zajímavý. Večerní oblohu bude zdobit kometa Lovejoy v zenitu, Večernice (planeta Venuše) a planeta Mars budou dominantou na západě, planeta Jupiter na východě.
Měsíc únor je z astronomického pohledu celkem zajímavý, i když poměrně dost mrazivý. Má to však i své výhody, na které bychom vás rádi upozornili.
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období. Z astronomického pohledu nám začne zima Zimním slunovratem, který nastane dne 21. prosince ve 18:12 hodin. V tuto dobu vstoupí Slunce do znamení souhvězdí Kozoroha. Zajímavé je, že chvilku poté, dne 4. ledna 2013 bude Země Slunci nejblíže, tedy jen 147 miliónů kilometrů což je o 5 miliónů blíže než v létě. I když bude Slunce Zemi nejblíže, přesto u nás bude zima, sluneční paprsky budou dopadat hodně šikmo a promrzlou zemi neohřejí.