Patříte-li mezi jen příležitostné sledovače noční oblohy, a takové tento článek předpokládá, patrně vám nebude moc vadit, že na začátku července pořádná (astronomická) tma vlastně ani nenastává, protože slunce neklesá dostatečně nízko pod obzor. Koneckonců, pro toho, kdo se teprve začíná orientovat na hvězdné obloze, je hluboká noc kdesi v temných hvozdech Šumavy doprovázená vytím blízkých vlčích smeček možná až trošku nepříjemná. Jde o to, že začátečník se mezi několika tisíci zářícími body na obloze lehce ztratí. Věřím, že nebudu svými kolegy z hvězdárny a dalšími zkušenými astronomy ukřižován za pomoci tlustých hřebů a při plném vědomí, když si dovolím prohlásit, že pro základní orientaci na noční obloze je okolí měst vhodnější.
Nastává měsíc červen, kdy se na severní polokouli dostává Slunce nejvýše nad obzor. Budou tak nastávat nejdelší dny a nejkratší noci v tomto roce. Budeme si tak muset na pozorování počkat do pozdějších večerních hodin. V červnu bude dobře pozorovatelná celá řada planet a zajímavých objektů hlubokého vesmíru. Na následujících řádcích si rovněž připomeneme několik výročí světové kosmonautiky.
Pozice hvězdy Mira v souhvězdí Veleryby. Mira byla první proměnnou hvězdou, jíž objevil David Fabricius.
Hvězdokupa Jesličky čili M 44 je vidět i bez dalekohledu coby „mlhavá hmota na prsou Raka“, jak se vyjádřil ve starověku Ptolemaios. Obsahuje několik stovek různě jasných hvězd, 2 až 3 nejjasnější dobrý zrak za dobrých podmínek může vytušit bez dalekohledu. Jesličky svým stářím i společným pohybem v prostoru vykazují společný původ s hvězdokupou Hyády, které tvoří hlavu Býka.
Ze zápisů kronik a pamětí zaznamenal český astronom, meteorolog a geograf František Augustin k roku 1368 následovné: „Pro kometu bylo považováno sucho v Čechách, že jarní obilí se špatně pro sucho zvedalo, ale víno se zdařilo dobře“. Kometa byla viděna „v dubnu po mnoho dní na nebi na straně východní“. Tato kometa, a hlavně lidské obavy z katastrof jí přičítané, přinutila Heinricha von Hessen sepsat traktát proti obavám z jevů nebeských.
Ze Zbraslavské kroniky bylo z roku 1328 vypsáno: "Vzápětí za zatměním (konec března) následuje nepřetržitě po čtyři týdny velmi silný vítr." Ten rok byla čtyři zatmění: dvě sluneční, dvě měsíční. Z našeho území bylo viditelné pouze jedno: částečné zatmění Měsíce, které proběhlo 26. 2. 1328, tedy koncem února.
Chudý polský šlechtic Jan Chrysostom Pasek ve svých Pamětech vzpomíná na rok 1680: "Hned na počátku roku dočkali jsme se nových věcí, protože zima, která se nadobro rozhostila, zmizela a nastalo takové teplo a tak krásné počasí, že jsme dobytek vyhnali na pole. Vyrazily květy a země rodila trávu, oralo se a selo. Já jsem se setím dlouho otálel, ale vida, že lidé zpola zasili jařiny, také jsem začal sít."
František Teplý, římskokatolický kněz, archivář v Jindřichově Hradci a regionální historik, vzpomíná na rok 1639: „Všude byl hrozný nedostatek potravin. Na deskách magistrátního kalendáře se zachovala kulatá míra chleba o průměru 5 cm, který byl zde v Jindřichově Hradci po žních prodáván po 1 krejcaru a ještě ho nebylo dosti." Tak doufejme, že tento problém se nám v novém roce, který se kvapem blíží, vyhne.
Podle zápisů se roku 1511 sbíralo víno o Všech Svatých (1. 11.) a někteří je sbírali až na sv. Martina (11. 11.). A poté přišla zima: „Byla ostrá neobyčejná zima. Odra celá zamrzla, což trvalo od sv. Kateřiny (25. 11.) až do sv. Matěje (24. 2.). Bylo také veliké množství sněhu, teprve na sv. Jiří (23. 4.) trochu ulevilo.“
Ve druhé polovině října začíná nejlepší viditelnost planety Merkur na ranní obloze v tomto roce, A to může lákat k pozorování. K největšímu oddálení Merkuru od Slunce na naší obloze nastane 25. 10. Na toto ráno jsme připravili pro veřejnost mimořádné pozorování!
Nastal podzim. Jaký bude? Jen doufejme, že záznam z roku 1512 nebude aktuální i v roce 2021: „Při podzimním času roku minulého na 1. října povstala dlouhá a ostrá zima, která trvala v následujícím roce až do konce února, kdy přišla veliká ledová a vodní záplava.“
„Času jarního okolo sv. Řehoře (12. 3.) počaly v Čechách veliké mlhy každého dne bývati, takže člověk člověka před sebou ode čtyř kroků neviděl. Z těchto potom pocházel neobyčejný a nesnesitelný smrad, který lidé těžce nesli. To trvalo 35 dnův.“ To zaznamenal Daniel Adam z Veleslavína k roku 1077. A není divu, když ulice byly plné všemožného odpadu a výkalů nejrůznějšího stáří. A když se k tomu přidá inverzní stav atmosféry…
Rok 1210 ze záznamů různých kronik vyhodnotil R. Henning následovně: „Krajně drsná zima v lednu a únoru. Zamrzlo i Černé moře. Na počátku srpna se dostavily sedmidenní prudké deště a povodně.“
Počátek července roku 1250 nebyl pro některé oblasti zrovna šťastným: „Dne 2. července odpoledne spadly veliké kroupy, které způsobily mnoho škod na osení zimním i jarním, na stromech ovocných i jiných a způsobily velikou záhubu dobytka, ptactva rozličného druhu, též mnoho lesní zvěře pobily…“
Tento měsíc nás čeká prstencové zatmění Slunce, a proto stojí za připomenutí, jak podobný jev popsal Kanovník Vyšehradský v roce 1133: „Dne druhého srpna se objevilo zatmění slunce podivným způsobem; ponenáhlu ubývajíc, zmenšilo se tak, že koruna přišla ke straně polední jako u přibývajícího měsíce, potom se obrátila na východ, odtud na západ, potom se vrátilo do dřívějšího stavu.“ Ale také poznamenal: „Také na mnoha místech v německých krajích, věříme-li pověsti, bylo viděti téhož dne krev padající jako déšť. Také prý na jakémsi místě v krajích německých v touž hodinu spadl zároveň s krvavým deštěm kus masa, který byl tak veliký, že jej sotva dvanáct mužů mohlo zdvihnouti.“
Daniel Adam z Veleslavína zaznamenal v roce 1095: „Dne 4. IV. na mnoha místech ráno ukazovalo se na nebi jakoby hvězdy dolů s nebe padaly. A byla toho roku veliká drahota.“ Když jsem našel tento úryvek, chtěl jsem napsat, že by se mohlo jednat o pozorování maxima meteorického roje Lyrid. Ale časově to nesedí. Lyridy mají maximum ve druhé polovině dubna. Buď se kronikář upsal (i to se může stát), nebo se Země setkala se zbloudilým shlukem meteoridů.
„Času jarního v Čechách veliké a tmavé mlhy jednak každého dne bývaly, postního pak času veliký z nich pocházel smrad.“ Doufejme, že takováto povětrnostní situace se nám v dubnu 2021 vyhne.
Slánský kronikář Václav Kněžoveský pro budoucí generace zaznamenal: „Létha Pánie 1591 ten všecken rok z vůle všemohoucího pána Boha byl pohodlněj bez velikých hřímání a bouřek, k tomu velice ourodnej na všelijaké věci jak obilí, vaření, ovotci, chmelu i jiného všeho kromie vína. Ty nedozrály, a veliká újma na nich byla, a hned dobře kyselá byla. Co pak na zimu zase silo na letho budoucí 1592, to s požehnáním pána Boha pieknie urostlo.“ No, uvidíme, co se kromě koronaviru urodí letos.
Zima roku 1477 byla hodnocena následovně: „Na vánoce napadlo množství sněhu, který ležel až do sv. Doroty (6.2.) provázený zuřivou zimou a všechna voda, rybníky a řeky zamrzly, což trvalo až do sv. Jiří (24. 4.) a ryby mohli lidé vysekávat přímo z ledu. Muselo se dlouho topit pro neustálou zimu, takže jeden sáh dřeva přišel na jeden rýnský zlatý.“ Až na ten rýnský, skoro jako letos, viďte?
Začátek roku v nás vyvolává otázku, jaký bude jeho průběh. Bude jako rok 1621, kdy byla velmi tuhá zima trvající od 27. 11. až do 11. 4.? Asi ne, protože listopad už máme za sebou a zatím dobré, ale co když příjde v lednu? Jaro bylo tehdy vlhké a chladné, koncem května s mrazíky. Léto bylo průměrné a sušší, podzim teplotně průměrný a vlhčí. O sto let později byla zima mírná a vlhká, jaro průměrně teplé a vlhké, léto až do konce srpna horké a srážkově podnormální, září značně deštivé, podzim chladnější a vlhčí. Víno se urodilo ve velmi nízké kvalitě, zato obilí byl dostatek. 
Roku 1317 „Pro neobyčejnou zimu a množství napadaného sněhu nastala veliká drahota. Mření bylo jak mezi lidem, tak i mezi zvířaty“. Rok 1318 nebyl lepší: „Také v tomto roce byl v Čechách hladomor. Sedláci spolu se svými ženami opustili domovy a dvorce a táhli do lesů, tam zabíjeli lidi a žrali je.“ Praví Velká kniha o klimatu zemí Koruny České. Doufejme, že letos to bude, alespoň co se drahoty týče, lepší.
Kroniky se zmiňují, že od 2. prosince roku 1664 byla viděna „hvězda 4. velikost převyšující s dlouhým ocasem“… a posléze „6. ledna večer na jasném nebi tu velikou kometu viděti bylo, ocas k východu stahující na dva sáhy podle našeho oka, která tomu městu svítila v následující dny až do 20. měsíce ledna.“ „Dne 13. dubna spatřili jsme dnes náramnou kometu ve dvě hodiny po půlnoci.“ „Sucho toho roku bylo připisováno kometě: vyschly všechny řeky a na mnoha místech byli lidé nuceni chodit pro vodu až 6 mil cesty. Mnoho lidí i dobytka zahynulo.“ Následující rok nebyl lepší: „Velmi horké a suché léto po celé střední Evropě a v Anglii: v Rakousích, Čechách a Uhrách vyschly prameny a řeky.“ Měli to tenkráte štěstí, že dvě jasné komety viděny byly s odstupem několika měsíců. Jen škoda, že jim vše zlé přičítali.
Kroniky o roku 1074 uvádějí: „Na mnoha místech trvala neobyčejně ostrá zima, kdy v lednu udeřily takové mrazy, že z nich množství řek a toků až do dna zamrzlo, pročež se očekávalo opětné silné jití ledů a vodní zátopy. Avšak k veliké radosti se tak nestalo.“ „Panovalo neobyčejné sucho a byl tak veliký nedostatek vody, že vznikaly požáry a nebylo je čím hasit.“ Zima sice ještě nenastala, ale říjnový konec letního času nás k ní opět trochu přiblíží.
„Tento rok byl pro hojnost vzdušných znamení na nebi, pro hluboký sníh, množství bouří, hromobití, krupobití, a průtrží mračen takový, že lidé, zvířata a další věci utrpěly nepopsatelné škody a byl proto nazýván nešťastným. … Skrze veliké sucho po celý srpen se táhnoucí a dále přes celé září až do poloviny října, nikdo nesil ani nepracoval na poli.“ Takto byl hodnocen rok 1191. Škoda, že se záznam nezmiňuje o oněch znameních podrobněji.
„Dne 1. května vystoupilo Labe tak vysoko, že se voda v řece dala dosáhnouti z litoměřického mostu. … V roce 1531 vypukla nákaza, povodně, drahota a hladomor, což provázelo po celý rok, jak se o tom zmiňují mnohé kroniky a připisují to jasné kometě, která byla v minulém roce.“ Kroniky zmiňují jasnou kometu v roce 1530, která byla vidět od 6. 8. do 13. 9. Ale v roce 1531 byla v srpnu pozorovaná kometa Halleyova a bylo veliké zemětřesení, které postihlo Lisabon. Dvě komety po dva roky za sebou a s odstupem dvou let přišlo sucho, že „vyschly potoky a řeky suchem trvající tři měsíce takovou měrou, že bylo možno jimi procházeti“ (rok 1533). Dnes se na to díváme jinak, ale pro tehdejšího člověka tu souvislosti mohly být zřejmé.
Komety bývají spjaté s různými neblahými událostmi: války, mor, sucho či naopak příliš deštivo. V roce 1337 se kometa poněkud opozdila: „A tu hvězdu (kometu spatřenou v červenci) předcházelo horko a sucho, které hubilo na jaře všechny rostliny; vzápětí nastal také nedostatek obilí a vína, a hojnost drahoty na mnohých místech“. Někdy se může i posel špatných zpráv opozdit. 
Počasí má leckdy podivný chod. Roku 1341 bylo zaznamenáno: „Byla pozdní, avšak ostrá zima. Na vánoce bylo jako v červnu.“ V polovině června přicházejí takzvaná ovčí chladna, někdy dosti výrazná: „Na den svatého Antonína (13. 6.) roku 1433 jednak ve všech krajích Království Českého spadl sníh neobyčejně veliký, takže lidé nemohli z měst ani ze vsi do vsi jezditi, ani choditi…“ Inu kdo ví, co přinese červen léta páně 2020.
Dne 3. 1. 1117 se silně otřásla země v Lombardii, kde poničila řadu kostelů a veřejných budov. Zemětřesení dosáhlo až do střední Evropy a dostalo se i do našich kronik: „Roku 1117 bylo na mnohých krajinách českých zemětřesení velestrašné, po kterémž v následujícím roce velikánská povodeň následovala.“ Tu zachytil Kosmas: „V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v našem podhradí domů, chalup, kostelů svým přívalem pobrala! Neboť kdežto jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loket nad most.“ Vypadá to, že letos nás povodně asi neohrozí a potýkat se budeme spíše se suchem.
Průběh letošní zimy se zdál být velmi podivný a jaro zatím nenarušuje trend. Záznamy kronik z roku 1122 se nám mohou z tohoto hlediska zdát důvěrně známé: „Po tomto roce přišla teplá zima, takže příštího léta jsme neměli led ve skládkách.“ „Trvající sucho od března až do května, kdy nespadl žádný déšť.“ „Také toho roku byla hojná úroda medu a vína, i osení pěkně vzrostlo, ale zrno v klasech nebylo bohaté.“ „Krupobití na mnoha místech v Čechách času letního velké škody na polích zdělal.“
Rok 1479 byl opravdu zvláštní: „Bylo velmi mírné povětří v zimním čase tohoto roku, a to takové, že v únoru již kvetlo mnoho rostlin. Lupáč píše, že během měsíců listopadu a prosince roku minulého a ledna a února tohoto roku trvalo velmi mírné povětří.“ „V tomto roce se dvakrát urodila jablka a hrušky a hned po druhé úrodě přišly veliké deště.“
Podle záznamů z kronik vyšlo hodnocení roku 1159 takto: „Od konce května 1159 až do počátku 1160 panovalo neobyčejně velké sucho, zvláště v Itálii byl značný nedostatek dešťů.“ Podle nepříliš optimistických předpovědí klimatologů a meteorologů nás letos čeká podobný scénář. Ale pojďme už se podívat na únorovou oblohu.
Roku 1139 muselo být slunce bouřlivé. Kanovník vyšehradský počátkem března zaznamenává na noční obloze světelné jevy, které považujeme za polární záře: Dne 1. března bylo viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání. Rok před tím je zaznamenal několikráte. Rok 1139 však pokračoval dalšími událostmi: „Dne 19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel a kouřilo se bez přestání dnem i nocí. Ta tma tak trvala celý týden a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jakoby vycházel z pekla a dráždil čich a lidi. Někteří také říkali, že viděli jakousi trhlinu na slunci.“
„Zima byla nestálá, brzy mrzlo, brzy jako na jaře nastávala obleva, takže Labe dvakrát zamrzlo a dvakrát roztálo. Ale řeka Vltava, jež svým řečištěm dělí hlavní naše hrady, Prahu a Vyšehrad, čtyřikrát zamrzla a čtyřikrát ledy na ní povolily, ale sněhu bylo málo. Toto nepříznivé počasí se počalo v listopadu a neminulo celý běh příštího roku ani jednoho měsíce, aby buď na jeho počátku nebo na konci neřádilo s velikou prudkostí.“ Takto vzpomínají na rok 1134 první pokračovatelé Kosmovi.
„Téhož roku povstala v Čechách a na Moravě a v sousedství jejich z nedostatku deště veliká suchota zemská, následkem níž zašlo veškeré símě jak zimní, tak letní, i stromy, jak ovocné, tak lesní hynuly a postrádaly ovoce; tak krutý se roznemohl hlad, že největší potřeba a smrtelná nouze hnala chudinu k tomu, aby si pokrm připravovala z rozličných bylin zemských, přirozenosti lidské neobvyklých.“ To bylo napsáno v listopadu 1307 o tom, jak se toho roku urodilo. Listopad je totiž měsícem, kdy je sklizená úroda pod střechou a začíná se hodnotit, jakýže to byl rok. A kromě toho je listopad také měsícem nejzamračenějším.
V říjnu je podzim již v plném proudu. Roku 1297 byl „teplý podzim, který trval až do 17. listopadu, na kterýž to den rozkvetly někde růže. Na tento den rovněž přišla silná chumelenice“. Chumelenice se můžeme dočkat již v říjnu. V poznámkách klementinských pozorování se dočteme, že roku 1828 byl první sníh již 18. října a v roce 1835 padal sníh s deštěm 19. října.
Září je podle meteorologů nejvlivnějším měsícem roku. Jan Munzar uvádí, že z hlediska meziměsíčních korelací teplot má silný kladný vliv na říjen téhož roku, červenec a srpen následujícího roku a na duben, srpen a září po dvou letech. To znamená, že při nadprůměrně teplém září budou s velkou pravděpodobností nadnormálně teplé i uvedené měsíce. Daniel Adam z Veleslavína uvádí pro rok 1005, že „Hrozná kometa vidína; potom byl tak velký mor a hlad, že více lidí pomřelo, nežli živých zůstalo“. Zatím se nepodařilo tuto kometu ztotožnit s nějakou nám více známou.
Rok 1027, dvě sousední země a dva zcela odlišné pohledy na jeho průběh: „V České zemi veliká hojnost byla obilí, takže se tomu mnozí divili, a v uherské zemi byla taková drahota, že za jeden zlatý uherský, chleba jedna osoba pojednou najézti se nemohla. Mnoho lidu okolo Nitry a Šemnice hladem pomřelo.“ Tak snad to letos dopadne lépe. 
Johannes Kepler si v roce 1592 poznamenal: 20. až 22. července: bylo množství dešťů a krupobití. - 23. července: bylo velmi oblačno. – 24. července: byla mlha po celý den. – 25. až 28. července: bylo zamračeno a potom teplo. Jaké bude počasí letos nevíme, ale co se bude dít na noční obloze, to vám prozradit můžeme. 
Červnem začíná astronomické léto. Letos nastane 21. 6., kdy v 17h 54m LSEČ projde střed slunečního kotouče nejsevernějším bodem ekliptiky. Rok 1471 byl rokem příznivým a v červnu se zemědělci radovali: „Bylo veliké teplo a sucho, že 6. dne měsíce března viola vykvetla. Na sv. Jana Křtitele (24. VI.) prodávali v Hlohově ve Slezku jablka a hrušky nové, před sv. Petrem a Pavlem (29. VI.) bylo po žněch, v polovině měsíce prosince ještě na lukách kvítí spatříno.“
Květnové dny mám spojeny nejen s teplými dny, ale i se sněžením. Ale s velmi tuhými mrazy ještě ne. V roce 1252 byl květen hodný za zaznamenání: „Na svátky Ducha svatého (19. 5.) a den před tím, přišel silný mráz s množstvím sněhu, z čehož tažný i rohatý dobytek pošel… v tomto roce pro veliké větry v červnu bylo množství stavení zničeno. Jaro bylo téměř celé mokré, ale až ke konci suché… Také bylo v tomto roce velmi málo slámy.“
Zima je již za námi a počátek jara taktéž. Co nás čeká v následujících měsících? Nevíme. Něco podobného jako v roce 1249? Raději ne: „Zima 1248/1249 byla krajně teplá, bez mrazu a bez sněhu. Trvala až do konce března. Po teplé zimě přišel velmi studený květen. V květnu byla v Míšni velmi veliká bouře, při které byl stržen most přes Labe a zahynulo mnoho lidí.“
Mnohé se za celá staletí nezměnilo, uvážíme – li současnou situaci zdravotní i meteorologickou: „Proměnlivý ráz počasí v zimě roku 1181, kdy střídavě zamrzalo a jihlo a bylo více vlhko a mokro nežli tvrdé, a sychravé jaro způsobily, že v celé střední a západní Evropě se mocně rozšířila epidemie chřipky, takže v Německu touto chorobou onemocněla více než polovina všech obyvatel.“
Tuhé, na sníh bohaté zimy, byly pro naše předky spíše překážkou, než krásnou podívanou. S úlevou vítali i takové zimy, jaká byla roku 1186: „Neslýchaně mírná zima; po celé střední Evropě panovalo příjemné blaho. V únoru bylo možno nalézti jablka veliká jako lískové oříšky. V květnu již dozrávalo ovoce a obilí.“ Daniel Adam z Veleslavína k tomu dodává: „A že na to žádný mráz ani zima nepřipadla, ale ustavičně byli pohodlní časové, byl tento rok na úrody zemské i na ovoce velmi hojný“.
Těšíte se na zasněženou zimní krajinu? Samozřejmě - na co jiného se těšit v lednu! Jen aby počasí k tomu přálo! Jen abychom neměli zimu takovou, jaká tu byla v roce 1290: „Tato zima byla neslýchaně mírná, pouze zima 1185/1186 jí byla podobná: na vánoce kvetly stromy, dívky přinášely čerstvé květy z kvetoucích třešní a chlapci se brouzdali v řekách. Na den 6. ledna přiletěli ptáci a dne 14. ledna se již nacházely jahody a vinné keře již začaly kvést… Léto a podzim byly velmi deštivé.“
Prosinec je nejen zimní slunovrat, který nastane 21. 12. ve 23 hodin, ale i konec kalendářního roku s otázkou, jaký bude ten další. Z pohledu kronik byl rok 1519 podobný tomu letošnímu a hodnocen takto: „Po mírné a na sníh nepříliš bohaté zimě se dostavilo výrazně teplé a celkově suché jaro, narušené pouze květnovými chladny…“. „Zejména druhá polovina jara a léto byly velice horké, a kromě konce července a části srpna suché…“. „Podzim tohoto roku byl kromě svého počátku velmi teplý a vláhově vyrovnaný.“ Následovala teplá a suchá zima.
Blíží se konec roku a zanedlouho jej budeme hodnotit - jako kdysi Václav Krolmus, český vlastenecký kněz, sběratel lidové slovesnosti, spisovatel a archeolog žijící v 19. století. Zaznamenal, že „roku 1127 byla v Čechách veliká suchota, kteráž i drahotu způsobila. Byla také veliká proměna na Slunci i na Měsíci.“ Je škoda, že nejsou bližší údaje o těchto proměnách. Dnes už se můžeme jen domnívat, že na Slunci byly spatřeny skvrny, neboť do tohoto období spadala zvýšená sluneční aktivita. Ale částečné zatmění Měsíce, které se odehrálo 20. listopadu, by nebylo tak neobvyklé, aby bylo bráno za velikou proměnu.
V říjnu končí babí léto a začíná podzim. Čeká nás období se zvětšenou oblačností, déle trvajícími ranními mlhami a nástupem prvních mrazíků, ale i deštivějšího počasí. Jak vypátral v kronikách R. Henning, může být říjen i takovýmto milníkem: „Od října roku 1093 až do dubna roku 1094 byly nepřetržité deště.“ Znamená to, že zima byla mírná, když se nezmiňuje o sněhu? 
Se zářím přichází podzim a s ním i babí léto, které je jakousi meteorologickou stálicí ukazující se od poslední dekády září do konce druhé třetiny října. Ale jsou i roky, kdy babí léto nepřijde. Jako například roku 824: „Na den sv. Maurice (22. IX.) sníh veliký spadl, kterýž trval 29 nedělí, nebo zima velmi tuhá a příkrá byla, takže mnoho dobytka i lidí zimou pomřelo.“
Zda babí léto letos nastane či nikoli, zatím není jisté. Ale zcela určitě nastane podzimní rovnodennost, kdy Slunce23. 9. ve 3h 54m SELČ vstoupí do znamení Vah.
V srpnu máme možnost sledovat zbytky komety Swift-Tutle 1862 III, respektive materiál, který se uvolnil z jejího jádra při průletu kolem Slunce. Roj vrcholí okolo svátku svatého Vavřince a do lidové slovesnosti se svou nápadností dostal i ve formě pranostik: „Svatý Vavřinec – nebeský ohnivec.“ Nebo také: „Svatý Vavřinec ohnivých slz napláče.“ 
Červenec nám obyčejně nabízí na svém počátku ještě deště z „Medardovy kápi“, v závěru psí dny. Univerzitní profesor Josef Šafařík nabízí vysvětlení pojmu psích dnů: Psí dnové slovou dnové mezi 22. červencem a 23. srpnem, ve kteroužto dobu Slunce probíhá nebeské znamení Lva, zároveň se Sluncem kulminuje čili poledníkem prochází, v tu dobu nejjasnější stálice nebe Sírius, stojící v souhvězdí Canis major, jináče Psí hvězda. Odtud onen název. Poněvadž pak tou dobou u nás největší parna bývají, znamenají psí dnové toliko co dnové parní.
Úvodní snímek: Zatmění Měsíce 7. 8. 2017, pořízený u duchcovské Barbory, archiv HaP
Červen v sobě tradičně obsahuje dvě události. Ta první je meteorologická a je spojena se zvýšenou srážkovou činností „Medardovy kápě“, která přicházívá s pravděpodobností 70%: „V pátek po Božím těle (11. 6.) roku 1574 okolo 23. hodiny, strhlo se veliké a hrozné povětří nad Opavou ve Slezích, s hřímáním a blýskáním a kroupy jako slepičí vejce, hranaté, ostré a uprostřed děravé pršely. Netoliko ve městě skla z oken vytloukly, ale i okolo města za míli na dýl a půl míle na šíř všecko pobily, takže se sotva poznati mohlo, bylo-li kde osito.“
V květnu přicházívají ledoví muži. V teplejších klimatických období se vyskytují s četností 20 – 30%, v chladnějších mívají četnost výskytu 50 – 60%. Jejich intentenzita bývá různá, snad letošní, pokud přijdou, nedopadnou jako kdysi: „Roku 1773 bylo velmi brzo teplo a všecko brzy vyrostlo. 16. května bylo obilí všude v plném květu, réva již vyhnala, měla plno hroznů, tu padlo jmenovitého dne tak silná jinovať, že všecko obilí se spálilo a sežloutlo jako zralá sláma, i bylo sežato a selo se druhé.“ A nezapomínejme, že kuchařkou ledových mužů bývá Žofie, která je následuje.
Dubnové povětří může být rozličné. Roku 1800 bylo zaznamenáno: „Od 8. dubna jsou veliká parna jako v letních psích dnech bývají. 19. v tomto měsíci v suchu stromové počali pupence vystrkovati a vyrážeti, 20. rašili a 21. a 22. všechno kvetlo.“ O šest let později bylo úplně jinak: „Od 20. do 27. dubna takové byly zimy a mrazy, jakéž ani v lednu nebyly.“
Březnové počasí může být různé. Kroniky a zápisky, ale konec konců i naše vzpomínky to dokládají:
„Roku 1696 o masopustě (6. 3.) chodili lidé bosi, krásně bylo a všude obilí se zdálo, že pravili staří hospodářové, že tak ještě nepamatují.“ Ale také: „Zlý byl rok 1726. Byla ukrutná zima, mnoho sněhu, že staří lidé jak živi ho nevídali tak mnoho a ležel až do Zvěstování Panny Marie (25. 3.).“
Poslední březnová neděle je obětována změně času, kdy končí čas středoevropský a začíná letní. Proto 25. března ve 2 hodiny SEČ posuneme čas na 3 hodiny SELČ. Z hlediska pozorovacího je to nevýhodné, neboť tma bude nastávat o hodinu později.
Bylo by zajímavé kdybychom i dnes pohlíželi na průběh roku či jeho částí očima dávných kronikářů, a poté záznamy z různých oblastí porovnali. Kupříkladu rok 1063 se jevil následovně:
„V měsících březnu a dubnu bylo ještě veliké množství sněhu. Zima zahubila množství zvěře a způsobila značné škody v lesích.“
„Zima trvala od ledna až do dubna. V dubnu vál nepřetržitě po dobu čtyř dnů studený vítr, který přinesl hluboký sníh.“
„V Čechách trvala po dobu 305 dní škodlivá a páchnoucí mlha.“ A to, prosím, Čechy ještě nebyly industrializované.
Počíná další rok a mnozí se ptáme, jaký bude nejen z hlediska lidských osudů, ale i meteorologicky. Bude jako rok 1013?: „Vyskytly se případy velikého sucha, kdy se v těchto letech uvádí s některými zvláštními úkazy, které bylo možno pozorovat na Slunci a Měsíci.“ O rok později nebylo lépe: „V celé České zemi suchota byla, neb od Velikonocí (25. IV.) až do sv. Jana stětí (29. VIII.) déšť nepršel, takže obilí velmi ztenčeno, trávy uschly, dobytek pomřel, potokové a studnice přeschli, v jezerách a rybnících vody se smradily, ryby mřely a země se horkem na mnoha místech zapalovala.“ Zvláštní úkazy na Slunci by se daly spojit s maximem sluneční činnosti a výskytem velkých skupin skvrn, ale úkazy na Měsíci?
Prosinec, zamračený a mlhavý, začíná panovat. Končí rok, ale zimu začíná. Ale jakou zimu? „Toho léta o vánocích v outerý (26. XII. 1606) dne památky sv. Štěpána a na den sv. Jana (27. XII.) velmi teplé sluníčko po oba dva dni Pán Bůh ráčil jest dáti. Chroustů i také komárů velmi mnoho lítalo a země kde zmrzlá byla všecka až do celice roztála, takže hned ve čtvrtek zde při městě Louny i jinde namnoze vorali a tráva mnohá na vinici kvetla a žito vozimí u Lenešic sili a v pondělí na Nový léto (1. 1. 1607) viděl jsem očima svýma rozkvetlý švestky a višně.“
Listopad je nejmračnějším měsícem roku a po prosinci i nejmlhavějším. Vyniká i největším počtem vichřic. Bývá i měsícem, kdy poprvé napadne sníh přicházející zimy: „Léta 962 listopadu pak měsíce den třetí napadl veliký sníh na Českú zemi, takže lidé mnozí z příbytkuov svých vyjíti nemohli, zvěř lesní pro hlubokost sněhu žádná z svého místa se hnúti nemohla, dříví lesní i stromoví se lámalo, krovové mnozí i jiná stavení se bořila.“ Ovšem, naši silničáři by si s tím zanedbatelným množstvím sněhu určitě snadno poradili. Horší by bylo, kdyby ho napadlo celých ukrutných pět centimetrů!
Říjen doznívá babím létem, ale na přelomu druhé a třetí dekády se dostavuje výrazné ochlazení lidově nazývané šimonská chladna. Ta přinášejí nejen první sníh, ale i čerstvý až bouřlivý vítr, popřípadě ničivé vichřice: „Roku 1135 dne 28. října se strhla v hodinu nešporní (hodinu před západem slunce) téměř po celém světě velmi krutá smršť, která až do noci mnohé kostely dřevěné i kamenné i jiná stavení pobořila, ploty, stodoly, stohy, že ani snop na snopu nezůstal, rozmetala a stromoví v lesích z kořene vyvracela.“
Září se v našich myslích projevuje především stálým počasím, hlavně v jeho závěru, kdy začíná období babího léta. Leč září není vždy počasím stabilní. Může překvapit v různých směrech. Nahlédněme do historických pramenů a roku 1785: „Ten rok byl mokrý, studený, a proto neúrodný. 11. dubna zmrzl u Poličky kočí i s koněm, žně začínaly na Poličsku až v polovině září. Na den sv. Václava (28. IX.) zima byla tuhá, odpoledne pak studený déšť se sněhem padal a na sv. Michala (29. IX.) napadl nový sníh. Potom začalo krásné babí léto, bez mrazu a větru, lidé orali bez kabátů, bylo teplo téměř jako ve žních…“ A pak že to tu ještě nebylo…
Koncem srpna dochází k rychlému poklesu denních teplot, i když jeho počátek patří stále k letním psím dnům. Tento stav dobře postihuje pranostika: „Po svatém Smilu (14. 8.), slunce ztrácí již svou sílu“. V kronikách jsou pro srpen zaznamenány nejen letní parna (psí dny), mrazy koncem měsíce, přemnožení myší způsobujících hladomor, záplavy z velkých dešťů, ale i nálety kobylek: „Léta Páně 1338 přiletěl do Čech nesčíslný počet kobylek, podivně uspořádaných jako v sněhovém mraku, jenž všecku zemi českou pokryly a plodiny oblezly, pohryzly a v pustotu obrátily…“
Počátek července je ještě poznamenán medardovskými dešti, konec však už patří k vrcholnému létu. Je těžké říci, jaké bude počasí, zda vhodné ke sledování nebeských objektů či zda bude zataženo. Snad neproběhne taková zkáza, která se odehrála roku 1822. Tehdy 26. července „hrozný větrný orkán zkazil celou Jemčinskou oboru a poškodil pět dvorů a 30 vesnic na Jindřichohradecku. Nejvíce Roseč, Políkno, Žďáry, Malíkov a Pěnou. Vítr rozebral střechy, odvanul krovy, celé dřevěné stodoly přenesl, jednu od Políkna až k Pěné. Dříví zabilo sedláka ve Vydří, selku ve Žďáře a políkenského Macha vítr odnesl z Políkna až ke Žďáru vzduchem. Kdo byl venku, chytal se kamenů, oddenků zlámaných stromů. Kroupy všechno potloukly, rovnalo se, jako by měl soudný den býti.“ Kde se toto odehrálo, přiblíží mapka.
Léto začíná se svými klady i zápory. Letos astronomické léto bude mít svůj počátek 21. června v 6 hodin 24 minut LSEČ, kdy střed Slunce vstoupí do znamení Raka. Počasí bývá ve znamení medardovských dešťů, ale i letních bouřek. „Na den Božího těla (11. 6.) roku 1623, když se obyčejná procesí v městě Kutný Hoře konala, tak velký déšť spadl, že v půl hodině kupecké k jarmarku postavené krámy, vozy a jiné těžké věci po ulicích plavaly. Také takové krupobití bylo, že v kostelích a domích okna vytlučena byla, v polích ovce a v lesích zvěř poraněna, mnohá i pobita byla.“
V květnu očekáváme již teplé počasí, ale také ledové muže. Teplo bývá především koncem měsíce, zatímco prostředek května může přinášet výrazná ochlazení. O jak velká může jít, hovoří záznamy v kronikách, jako například obecní kronika ze Studené: „Léta Páně 1662 od 16. may po dvě noci byly veliké mrazy. Pán Bůh všemohoucí dopustil na nás metlu velikou, takže živé květy pomrzly. Pak sněhy padly, že se pod nimi stromoví lámalo a na Poličsku spadlo sněhu po kolena.“ Květen roku 1885 byl taktéž sněhem obdařeným: „(15. 5.) K půlnoci proměnil se liják v hroznou vánici sněhovou… Na silnici svitavské vyrostly do rána závěje sněhové do výše 1,5 až 2,0 m…“
Dubnové počasí je nestálé, prý za jeden den se i devět druhů počasí sejde. Co všechno můžeme očekávat nejlépe vystihuje zápis v kronice města Bystřice pod Pernštejnem: V měsíci martii a též aprilis roku 1713 teplo následovalo, lidé bosi jako o svatém Jáně tepla užívali. Však 19. a 20. aprilis sníh velký spad, metelice hrozná byla, že v půl zimě jest co mysliti, by taková chumelenice následovala.
Podle lidové pranostiky zima často ještě do března strká hlavu a někdy jej docela zalehne. Proti tomuto tvrzení nemůžeme nic namítat, přestože je březen považován za první jarní měsíc. Vždyť v březnu nastává jarní rovnodennost, a tím i počátek astronomického jara. Letos se odehraje 20. 3. v 11h 28m SEČ, kdy se střed Slunce ocitne na nebeském rovníku a vstoupí do znamení Berana. A pak jedno velké „Ach jo!“.
Den se znatelně prodlužuje. Slunce by nám mohlo déle svítit a hřát, pakliže mu to oblačnost dovolí. Noci jsou sice kratší, ale pořád ještě dostatečně dlouhé, abychom během jedné noci obsáhli značnou část hvězdné oblohy. Zatímco večer ještě spatříme podzimní souhvězdí, nad ránem si můžeme prohlédnout letní díl oblohy. A mezi nimi, pochopitelně, zimní a jarní.
Přestože je klimaticky leden pro nás vyvrcholením zimy, je Země Slunci nejblíže: 147,1 milionů kilometrů. Na onen nehmatatelný bod na své dráze se Země dostane 4. 1. v 15h 17m SEČ. V tomto okamžiku se bude pohybovat nejrychleji (30,3 km/sec). Pro skalní příznivce a pozorovatele zbytečných extrémů připomínám, že podobně jako superúplněk u Měsíce, nastane v tento okamžik superslunce. Minutu před tím a minutu poté bude sluníčko už trochu, a hlavně nepozorovatelně, menší.
Lidová moudrost praví, že prosinec rok končí, ale zimu začíná. Astronomicky začíná zima vstupem Slunce do znamení Kozoroha. Severní pól planety je nejvíce odtočen od Slunce. Tento den známe pod pojmem zimní slunovrat. Letos tento den a okamžik nastane 21. 12. v 11 hodin 43 minut SEČ.
Listopad je nejzamračenějším měsícem, po prosinci nejmlhavějším a je také měsícem s nejvyšší četností vichřic. A co dalšího nabídne listopadová obloha? 
V říjnu si pravidelně měníme čas. Přecházíme z letního středoevropského času na čas středoevropský. Děje se tak poslední říjnovou neděli, která letos vychází na 30. 10. Abychom vyhověli úmluvě, posuneme si v noci ze soboty na neděli hodinky ze třetí hodiny na druhou.
Září je pro nás symbolem počátku astronomického podzimu a podzimní rovnodennosti. Letos proběhne 22. 9. v 16h 20m LSEČ vstupem Slunce do znamení Vah.Léto si zpravidla představujeme jako období s nejdelšími (a nejteplejšími) dny, kdy Slunce svítí většinu dne a stmívání trvá tak dlouho, že vlastně nikdy nemáme úplnou tmu a rovnou zase začne svítat. V astronomii je to ale trochu jiné. V době, kdy začínají letní prázdniny už máme nejdelší dny za sebou. Po začátku léta dne 21. června, tedy v období kolem letního slunovratu následuje po sobě 10 stejně dlouhých dnů. Poté však, během července, začne Slunce na obloze v poledne pomalu klesat a dny se začnou zkracovat o jednu až dvě minuty denně.
Přichází jedno z nejpříjemnějších období roku; léto. Dlouhé dny a krátké noci sice astronomům úplně nepřejí, ale i tak je celá řada zajímavých úkazů, které je třeba v červnu připomenout.
Měsíc květen astronomickému pozorování moc nepřeje, protože tmy velmi rychle ubývá, noci se rychle krátí. Je to tím, že květen předchází červnu, kdy bude 21. 6. 2016 v 0:34 hodin letní slunovrat a tím i nejdelší den v roce. Proto jsme rádi, že se během května odehraje mimořádný úkaz na denní obloze, kdy naopak Slunce nebude na obtíž, ale bude hrát hlavní roli.
V neděli 27. března se vrátil letní čas. Pro nás astronomy to znamená, že tma bude přicházet později a podmínky pro pozorování se nám tím poněkud zhorší.
Měsíc březen je na astronomické úkazy poměrně bohatý. Hlavní událostí měsíce je začátek jara, tedy Jarní rovnodennost, kdy jsou den i noc stejně dlouhé. Slunce v tuto dobu vstupuje do souhvězdí Berana a začíná nejkrásnější roční období – jaro. Letos k tomu dojde přesně v neděli 20. března v 5:30 hodin SEČ.
Mrazivé a zároveň bezměsíčné večery v prvním a posledním týdnu února 2016 nabízí pohled na velmi bohatá zimní souhvězdí. Kombinace mrazu a jasné oblohy je pro astronomická pozorování přímo ideální, neboť vzduch je při takovémto počasí klidný a obraz v dalekohledu mimořádně ostrý. Večerní obloze dominuje souhvězdí Orion, které nabízí řadu zajímavých objektů pro pozorování a záleží už jen na počasí zda bude něco vidět.
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období, od 22. prosince 2015. Pro nás astronomy je to dobrá zpráva, neboť zimní souhvězdí jsou velmi bohatá, nabízí řadu zajímavých objektů pro pozorování a záleží už jen na počasí, zda bude něco vidět. A jaké zajímavosti si pro nás následující měsíce roku 2016 připraví?
Přestože v tomto období budeme Slunci nejblíže, a to dokonce o 5 miliónů kilometrů, na Zemi bude nejchladněji a přivítáme zimu. Nastane v úterý 22. prosince v 5:47, kdy Slunce vstoupí do znamení souhvězdí Kozoroha. A co dalšího se bude dít na prosincové obloze?
Tak tu máme zase zpět náš středoevropský čas. Pro astronomická pozorování je to velmi dobrá zpráva. Soumrak a tma vhodná pro pozorování bude totiž přicházet mnohem dříve než nyní. Slunce bude zapadat okolo 16. hodiny, kdy nastane tzv. soumrak, tedy zešeří se tak, že budeme moci pozorovat astronomické objekty večerní oblohy. Navíc během první poloviny listopadu nebude naše večerní pozorování rušit Měsíc.
Náš pravidelný sloupek si dovolíme začít dobrou zprávou, neboť těch není nikdy dost. Dobrou zprávou je, že letní čas bude končit dne 25. 10. 2015, tedy v noci ze soboty 24. 10. na neděli 25. 10. 2015. Neděle 25. 10. 2015 bude o hodinu delší, protože ve tři hodiny ráno se čas posune zpět na dvě hodiny, čímž se dostaneme na náš starý dobrý známý středoevropský čas (nesprávně označovaný jako „zimní“).
Sledujte s námi v pondělí 28. září 2015 brzy ráno úplné zatmění Měsíce! Pokud zavítáte na teplickou nebo mosteckou hvězdárnu, ukážeme Vám Měsíc našimi dalekohledy. Otevřeno máme v Teplicích i v Mostě na Hněvíně od 3:00 do 6:30. Úplné zatmění potrvá asi 1 hodinu a 12 minut (od 4:11 do 5:23, maximum ve 4:47).
Konec léta a začátek podzimu by mohl být slunečný a jasný, tedy nám dovolte pár slov o tom, co bude zajímavého k vidění na obloze.
Léto si zpravidla představujeme jako období s nejdelšími (a nejteplejšími) dny, kdy Slunce svítí většinu dne a stmívání trvá tak dlouho, že vlastně nikdy nemáme úplnou tmu a rovnou zase začne svítat. V astronomii je to ale trochu jiné. V době, kdy začínají letní prázdniny, už máme nejdelší dny za sebou. Po začátku léta dne 21. června, tedy v období kolem letního slunovratu, následuje po sobě 10 stejně dlouhých dnů. Poté však, během července, začne Slunce na obloze pomalu klesat a dny se začnou zkracovat o jednu až dvě minuty denně.
Nadchází období vrcholícího léta. Z pohledu občanského se to tak nezdá, neboť letní prázdniny jsou teprve za dveřmi, ovšem astronomické léto vrcholí již 21. června, kdy bude nejdelší den a (pro nás astronomy bohužel) i nejkratší noc.
Květen je ideální měsíc pro pozorování Slunce. Slunce je nutno pozorovat pouze za použití vhodného filtru. To proto, aby intenzivní sluneční záření nepoškodilo pozorovateli zrak.
V neděli 29.března se vrátil letní čas. Pro nás astronomy to znamená, že tma bude přicházet později a podmínky pro pozorování se nám tím poněkud zhorší.
Měsíc březen je na astronomické úkazy poměrně bohatý. Hlavní událostí měsíce je částečné zatmění Slunce (animace zatmění ke zhlédnutí zde) a začátek jara, tedy Jarní rovnodennost, kdy jsou den i noc stejně dlouhé. Slunce v tuto dobu vstupuje do souhvězdí Berana a začíná tak nejkrásnější roční období - jaro.
Měsíc únor je z astronomického pohledu velmi zajímavý. Večerní oblohu bude zdobit kometa Lovejoy v zenitu, Večernice (planeta Venuše) a planeta Mars budou dominantou na západě, planeta Jupiter na východě.
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období od 22.prosince 2014. Pro nás astronomy je to dobrá zpráva, neboť zimní souhvězdí jsou velmi bohatá, nabízí řadu zajímavých objektů pro pozorování a záleží už jen na počasí, zda bude něco vidět. A jaké zajímavosti si pro nás následující měsíce roku 2015 připraví?
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období. Z astronomického pohledu nám začne zima Zimním slunovratem, který nastane v pondělí dne 22. prosince v 0:03 hodin.
Tak tu máme zase zpět náš středoevropský čas. Pro astronomická pozorování je to velmi dobrá zpráva. Soumrak a tma vhodná pro pozorování bude totiž přicházet mnohem dříve než nyní.
Konec léta by měl být podle předpovědi slunečný a jasný, tedy pár slov co bude k vidění zajímavého na obloze.
Léto si zpravidla představujeme jako období s nejdelšími (a nejteplejšími) dny, kdy Slunce svítí většinu dne a stmívání trvá tak dlouho, že vlastně nikdy nemáme úplnou tmu a rovnou zase začne svítat. V astronomii je to ale trochu jiné. V době, kdy začínají letní prázdniny už máme nejdelší dny za sebou.
Nadchází období vrcholícího léta. Z pohledu občanského se to tak nezdá, neboť letní prázdniny jsou teprve za dveřmi, ovšem astronomické léto vrcholí již 21. června, kdy bude nejdelší den a (pro nás astronomy bohužel) i nejkratší noc. 
Květen je ideální měsíc pro pozorování Slunce. Slunce je nutno pozorovat pouze za použití vhodného filtru. To proto, aby intenzivní sluneční záření nepoškodilo pozorovateli zrak.
V neděli 30.března se vrátí letní čas. Pro nás astronomy to znamená, že tma bude přicházet později a podmínky pro pozorování se nám tím poněkud zhorší. Přečtěte si, co ale bude možné na dubnové obloze vidět.
Měsíc březen je na astronomické úkazy poměrně bohatý - začátek jara, tedy Jarní rovnodennost, kdy jsou den i noc stejně dlouhé, nástup letního času v neděli 30.3. a další zajímavosti, které se dozvíte v pravidelném sloupku Zdeňka Taranta.
Měsíc únor je z astronomického pohledu celkem zajímavý, i když poměrně dost mrazivý. Má to však i své výhody, na které bychom vás rádi upozornili.
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období od 21.prosince 2013. Pro nás astronomy je to dobrá zpráva, neboť zimní souhvězdí jsou velmi bohatá, nabízí řadu zajímavých objektů pro pozorování a záleží už jen na počasí, zda bude něco vidět. A jaké zajímavosti si pro nás následující měsíce roku 2014 připraví?
Tak tu máme zase zimu, tedy ve smyslu ročního období. Z astronomického pohledu nám začne zima Zimním slunovratem, který nastane dne 21. prosince ve 18:12 hodin. V tuto dobu vstoupí Slunce do znamení souhvězdí Kozoroha. Zajímavé je, že chvilku poté, dne 4. ledna 2013 bude Země Slunci nejblíže, tedy jen 147 miliónů kilometrů což je o 5 miliónů blíže než v létě. I když bude Slunce Zemi nejblíže, přesto u nás bude zima, sluneční paprsky budou dopadat hodně šikmo a promrzlou zemi neohřejí.
Tak tu máme zase zpět náš středoevropský čas. Pro astronomická pozorování je to velmi dobrá zpráva. Soumrak a tma vhodná pro pozorování bude totiž přicházet mnohem dříve než nyní. Slunce bude zapadat okolo 16. hodiny, kdy nastane tzv. soumrak, tedy zešeří se tak, že budeme moci pozorovat Měsíc, který bude v polovině listopadu viditelný večer ve své první čtvrti. Během listopadu bude dominantou večerní oblohy planeta Jupiter (viditelná jako jasný bod nad jihovýchodem) a planeta Venuše jako Večernice nízko nad jihozápadem.