Večer nad západním obzorem spatříme souhvězdí Pastýře se čtvrtou nejjasnější hvězdou celé oblohy Arcturem (α Boo). Nízko nad západem nalezneme souhvězdí Panny s jasnou Spicou (α Vir). Od Panny směrem na severovýchod se nachází poměrně jasná Severní koruna, dále na východ nalezneme Herkula a Hadonoše.
Nad jihem, na tmavé obloze, můžeme spatřit vysoko vystupující stříbřitý pás hvězd. Je to část naší domovské galaxie, Mléčné dráhy. Výše nad obzorem spatříme obrazec složený ze tří jasných hvězd: Deneb (α Cyg) v souhvězdí Labutě, Altair (α Aql) v Orlu a Vega (α Lyr) v Lyře. Známý je jako Letní trojúhelník. Tento přibližně rovnoramenný trojúhelník je pomůckou pro snadnější orientaci na letní obloze.
Souhvězdí Labutě nalezneme poměrně snadno pomocí již zmíněné nejjasnější hvězdy tohoto uskupení, Denebu. Jedná se o modrobílého veleobra s hmotností několika desítek hmotností našeho Slunce. Průměr Denebu převyšuje sluneční průměr více než 200krát. Patří tak k největším a nejzářivějším hvězdám vůbec. Její jméno lze přeložit z arabštiny jako ocas nebo chvost, což odpovídá představě, že tato hvězda představuje zadní část souhvězdí – ocas labutě.
V oblasti Labutě můžeme pozorovat několik vizuálně zajímavých otevřených hvězdokup. Mezi nejzajímavější patří hvězdokupy M29 a M39, které lze spatřit už v obyčejném triedru. Dalším objektem je známá emisní mlhovina Severní Amerika, která svým obrysem připomíná světadíl Severní Amerika. Spolu se sousedící mlhovinou Pelikán tvoří jeden mezihvězdný oblak, ve kterém se neustále vytvářejí a rodí nové hvězdy.
Stejným typem výše popsaného mračna je např. dobře známá a relativně blízká Velká mlhovina v Orionu M42 nebo Orlí mlhovina M16, kterou nalezneme na pomezí souhvězdí Střelce a ocasu Hada. V M16 se nachází řada velmi mladých a horkých hvězd, což je důkaz již zmíněné, neustále probíhající tvorby nových hvězd. Stáří Orlí mlhoviny se odhaduje na zhruba 6 miliónů roků, což je vzhledem k průměrném stáří hvězd velmi krátká doba. Vzdálenost se odhaduje na necelých 6 tisíc světelných let od nás.
Mezihvězdná mračna jsou složena převážně z vodíku, který je ve vesmíru zastoupen nejhojněji. Mlhovina svítí ve viditelném světle díky silnému ultrafialovému záření hvězd situovaných ve vnitřní části oblaku. Pro zajímavost, uprostřed Orlí mlhoviny nalezneme známé Sloupy stvoření. Více se o těchto mezihvězdných mračnech dozvíte ve článku ZDE.
Zajímavou dvojhvězdou je Albireo (β Cyg), která na obloze představuje oko labutě. Již menším dalekohledem rozlišíme dvě samostatné složky s rozdílnou barvou (oranžová a modrobílá). Tento kontrast je způsoben rozdílnou povrchovou teplotou. Oranžová složka má ještě dalšího průvodce, nicméně díky těsné blízkosti onoho průvodce oranžové složky jej nelze běžnými astronomickými přístroji spatřit.
Do podoby labutě se podle starých bájí proměnil nejvyšší z řeckých bohů Zeus, aby nahlédnul do každodenního života obyčejných lidí. Při své pozemské pouti v podobě labutě, zaujala Dia svou krásou spartská královna Léda. Ta ho podle legendy zachránila před velkým orlem, který Dia pronásledoval. Léda porodila Diovi Polluxe, který zdědil po Diovi jeho nesmrtelnost. Druhého z bratří, smrtelného Castora, porodila svému manželovi, králi Tyndareovi. Oba bratři byli povzneseni na oblohu jako nerozlučná dvojice, která tvoří souhvězdí Blíženců (Gemini). Blíženci jsou souhvězdím zvěrokruhu, které kulminuje na obloze během února.
Jedním z poměrně vzácných úkazů je tzv. Modrý úplněk, někdy zvaný Modrý měsíc. Pakliže během jednoho kalendářního měsíce dojde ke dvěma měsíčním úplňkům, tak druhý úplněk v pořadí nazýváme „modrý“. Tento jev nastane právě během srpna. Detailnější informace najdete v článku ZDE.
Označení „modrý“ nemá nic společného s barvou Měsíce na obloze. Pojmenování úkazu vzniklo převzetím z anglického sousloví „once in a blue moon“, což můžeme do češtiny přeložit jako „jednou za uherský rok“, který má zdůrazňovat vzácnost tohoto jevu.
První úplněk nastane 1. srpna v 20:31, druhý pak 31. srpna ve 3:35. K oběma úplňkům se vztahuje ještě jedna zajímavost. Oba nastanou v době, kdy bude Měsíc velmi blízko přízemí, tedy k Zemi nejblíže. Vzdálenost Měsíce od Země bude přibližně 357 tisíc km. Pro srovnání, pokud je Měsíc v odzemí, tj. na své dráze kolem Země nejdále, činí tato vzdálenost přes 406 000 km, rozdíl tedy činí zhruba 50 000 km.
Pokud se sejde měsíční úplněk a zároveň je Měsíc na své dráze k Zemi nejblíže, hovoří se o tzv. superúplňku nebo superměsíci. Jedná se ovšem o neodborné pojmenování, které označuje větší plošnou velikost měsíčního kotouče na obloze. Rozdíl mezi velikostí Měsíce na obloze v přízemí a v odzemí může být maximálně 15 %, což na obloze pouhým okem nepoznáme. Museli bychom mít k dispozici srovnání obou měsíčních kotoučů ideálně vedle sebe, abychom onen velikostní rozdíl rozlišili.
Druhá největší planeta sluneční soustavy, Saturn, bude 27. 8. v opozici, tj. na opačné straně oblohy, než je Slunce. Planeta tak bude pozorovatelná od večerních do ranních hodin a zároveň bude k Zemi nejblíže. Během opozice kulminuje Saturn ve výšce asi 28° nad jihem. Nastanou tak velmi příhodné podmínky pro jeho pozorování, včetně prstenců a největších měsíců (Titan, Rhea nebo Dione).
V noci z 30. na 31. srpna nalezneme Saturn v těsné blízkosti Měsíce, který bude v již zmíněném „Modrém“ úplňku a zároveň nejblíže k Zemi.
Další zajímavosti na obloze:
Každoroční atraktivní podívanou je srpnový meteorický roj Perseid. Maximum letos připadá na noc z 12. na 13. srpna. Připomeňme si, co to vlastně meteory jsou. Meteor je světelný úkaz, způsobený průletem drobných částic o velikosti zrnka prachu procházejících vysokou rychlostí (několik desítek kilometrů za hodinu) zemskou atmosférou. Tyto drobné částice a úlomky pocházejí typicky z komet nebo planetek.
Původ Perseid spočívá v proudu částic složených z plynu a prachu, které na své dráze zanechává kometa s označením 109P/Swift-Tuttle. Země na své oběžné dráze kolem Slunce každoročně protíná kometární proud částic právě několik dní před polovinou srpna.
Meteory můžeme spatřit z jednoho místa do různých směrů na obloze (radiantu). Název příslušného roje se odvíjí podle toho, v jakém souhvězdí se radiant nachází, v tomto případě se jedná o souhvězdí Persea, viz mapa s označením radiantu níže. Nejaktivnější roje v průběhu roku naleznete v přehledné tabulce ZDE.
Pro pozorování Perseid nám postačí naše oči a není třeba brát k ruce dalekohled. Stačí si vyhledat pokud možno tmavé místo daleko od světelného smogu měst s otevřeným výhledem na noční oblohu (bez vysokých stromů, kopců apod.). V období maxima tohoto roje je možné v ideálním případě spatřit až několik desítek meteorů za hodinu. Oproti loňskému roku nás navíc nebude rušit jasný Měsíc, který bude tři dny před novem.
Naše hvězdárna pořádá pozorování Perseid právě v období maxima tohoto úkazu, tedy večer 12. srpna od 21 h. Odkaz na bližší informace týkající se tohoto pozorování naleznete na našem webu ZDE.
Viditelnost planet:
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – koncem měsíce ráno nízko nad východem v Raku
- Mars – nepozorovatelný
- Jupiter – ve druhé polovině noci v Beranu
- Saturn – po celou noc ve Vodnáři, v opozici se Sluncem 27. 8. v 9 h
- Uran – ve druhé polovině noci v Beranu
- Neptun – po většinu noci kromě večera v Rybách
Fáze Měsíce:
- 1. 8. v 19:31 v úplňku
- 8. 8. v 11:28 v poslední čtvrti
- 16. 8. v 10:38 v novu
- 24. 8. v 10:57 v první čtvrti
- 31. 8. v 2:35 v úplňku
Zajímavé články:
https://www.astro.cz/clanky/exoplanety/ma-tato-exoplaneta-sourozence-na-stejne-obezne-draze.html
https://kosmonautix.cz/2023/07/sonda-juno-se-chysta-na-prulet-kolem-mesice-io/
Zdroje:
https://www.heavens-above.com/
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html#3
CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999. ISBN: 80-7176-855-3
DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7
Hvězdářská ročenka 2023
Hvězdářský kalendář 2023
