Astrosloupek listopad 2023

V ranních hodinách budeme mít příležitost pozorovat velmi jasnou Venuši, kterou navíc v první půlce listopadu zakryje Měsíc. Jupiter nás bude provázet na obloze po celou noc a v listopadu bude Zemi nejblíže. Saturn zapadá už před půlnocí. V další části článku poodhalíme mýty o hrdinovi Perseovi. Ukážeme si, kde na obloze nalezneme souhvězdí Býka, které se spolu s ostatními zimními souhvězdími vrací na noční oblohu. V závěru si připomene meteorický roj Leonid, jehož maximum nastane ve druhé polovině měsíce.

Nad západním obzorem spatříme část letní oblohy s Letním trojúhelníkem, který během první poloviny noci zapadá pod obzor. Na tmavé obloze spatříme kolmo od západního obzoru pás Mléčné dráhy táhnoucí se těsně kolem nadhlavníku až k východu.

Nad jihozápadem zahlédneme Saturn, dále směrem nad jižní obzor spatříme největší ze všech planet, Jupiter. Právě v listopadu nastanou nejpříhodnější podmínky pro jeho pozorování. 3. 11. se bude nacházet v opozici se Sluncem. To znamená, že bude na opačné straně od Země, než se nachází Slunce, pozorovatelný tak bude od večerních do ranních hodin. Nejblíže k Zemi (3,98 au) bude již o dva dny dříve, kdy jeho jasnost dostáhne maxima (-2,9 mag).

Západní obzor, program Stellarium

Další neméně zajímavý úkaz nastane 9. listopadu v 11:55, kdy bude planeta Venuše zakryta Měsícem (ve fázi couvajícího srpku). K zákrytu Venuše dojde jeho osvětlenou stranou, trvat bude přibližně 30 sekund, než planeta za měsíčním kotoučem zcela zmizí. Výstup Venuše začne v 12:10 a trvat bude opět zhruba půl minuty, než se vynoří na neosvětlené straně Měsíce. Nutno zdůraznit, že uvedené časy počátku a konce zákrytu jsou uvedeny pro město Teplice a při pozorování z jiných míst v ČR se mohou mírně lišit.

Zákryt je poměrně vzácný jev, který lze pohodlně sledovat pomocí malého triedru se zvětšením 10x a více nebo ideálně hvězdářským dalekohledem, který poskytne větší zvětšení, kde spatříme nejen kotouček Venuše a její fázi, ale také detaily měsíčního povrchu.

Průběh zákrytu Venuše 9. 11. 2023 v 10:55 a v 12:11 SEČ, program Stellarium, upravil: Karel Slavík
Fáze Venuše k 9. 11. 2023

Nad jižním obzorem dominují večerní obloze podzimní souhvězdí (Ryby, Pegas, Andromeda, Kasiopeja, Kéfeus). Zaměřme se nyní na výrazné souhvězdí bájného hrdiny Persea, ve kterém můžeme pozorovat hned několik zajímavých objektů vzdáleného vesmíru.

V severní části, nad Perseovou hlavou, nalezneme poměrně známou, otevřenou hvězdokupu χ („chí“) a h Persei, také nazývanou jako Dvojitá hvězdokupa v Perseovi. Odhaduje se, že její vzdálenost od Země činí zhruba 7500 světelných let. Hvězdokupa se na obloze hledá snadno, neboť k jejímu nalezení plně postačí malý dalekohled. Za extrémně dobrých podmínek lze hvězdokupu spatřit bez použití dalekohledu.

Další zajímavostí je druhá nejjasnější hvězda v Perseovi Algol (β Per). Ta představuje prototyp krátkoperiodických proměnných hvězd, tedy hvězd, které v určité periodě mění svou zdánlivou jasnost. V případě Algolu se její jasnost mění v periodě 2,87 dne o zhruba 1,2 mag. Mimo jména Algol se můžeme ještě setkat s názvem Ras-al-ghúl, což v arabštině znamená „hlava démona“ nebo také „ďábelská hvězda“.

Legenda vztahující se přímo k Perseovi vznikla před více než 4 000 lety na základě pověsti o králi ostrova Serifos, Polydektovi, který se několikrát pokoušel dvořit matce Persea, Danaé. To se Perseovi nelíbilo a svou matku musel mnohokrát před Polydektem hájit. Král tedy vymyslel pro Persea zdánlivě nesplnitelný úkol. Perseovi uložil zabít Gorgonu Medúsu a donést mu její hlavu. Medúsa byla jednou ze tří sester, avšak jediná byla smrtelná. Kdysi sloužila jako kněžka v chrámu zasvěceném bohyni moudrosti Athéně, a to až do doby, kdy ji bůh moří Poseidon svedl. Ta byla za ztrátu své čistoty proměněna na ohavné stvoření, které mělo hady místo vlasů a svým pohledem každou živou bytost uhranulo na kámen.

S nelehkým úkolem pomohl Perseovi mimo jiných bůh Hermés, který mu daroval čarovný meč, jehož úder nikdy neminul cíl. Athéna, která Perseovi věnovala lesklý měděný štít, ve kterém spatřil obraz Medúsy a vyhnul se tak jejímu přímému pohledu. Perseus Medúsu nakonec přemohl a její hlavu si odnesl, čímž splnil úkol, který mu Polykdétes zadal. Král nevěřil, že se hrdinovi podařilo Medúsu zabít, a tak Perseus vytáhl z brašny hlavu nestvůry, načež král navždy zkameněl.

zdroj: CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999, str. 96
Jižní obzor, program Stellarium

Západně od zmíněného Persea spatříme malé souhvězdí Trojúhelníku, které dále na západ sousedí s Rybami, na severu nalezneme princeznu Andromedu a na jihu spatříme Berana.

Trojúhelník je poměrně malé souhvězdí, nicméně se ho můžeme pokusit nalézt pomocí tří nejjasnějších hvězd, které tvoří pomyslný, téměř rovnoramenný trojúhelník. V tomto hvězdném seskupení nalezneme jednu k Zemi nejbližších spirálních galaxií s katalogovým označením M33.  Někdy se můžeme setkat s názvem Velká mlhovina v Trojúhelníku z dob, kdy nebyla přesně známa pravá podstata a nesmírná vzdálenost ostatních galaxií.

Galaxie M33 je jeden z nejvzdálenějších objektů, který lze za předpokladu vynikajících pozorovacích podmínek a tmavé oblohy spatřit bez dalekohledu jako mlhavou skvrnku (6 mag). Objevena byla pravděpodobně v roce 1654 Giovannim Battistou Hodiernou a nezávisle na něm o 110 let později Charlesem Messierem.

Galaxie v Trojúhelníku M33, zdroj: Wikimedia

Pro zajímavost, M33 je od nás vzdálená přes 3 mil světelných let, její průměr dosahuje zhruba 60 tisíc světelných let. Pro porovnání, paprsek světla z jednoho konce Mléčné dráhy na druhý putuje asi 100 tisíc let.  

M33, stejně jako naše Mléčná dráha, náleží do Místní skupiny galaxií, kam mimo nich patří M31 galaxie v Andromedě (největší člen) a 30 dalších galaxií. Mléčná dráha je druhá největší a zároveň nejhmotnější člen Místní skupiny.

Místní skupina galaxií, zdroj: Wikimedia

Pokud se podíváme směrem na východ, spatříme hvězdná uskupení typická pro zimní oblohu. Souhvězdí Býka poznáme poměrně snadno podle oranžové hvězdy Aldebaran (α Tau), 14. nejjasnější hvězda oblohy. Souhvězdí můžeme také nalézt podle jedné z nejjasnějších otevřených hvězdokup M45, Plejády, která se nachází na západním konci souhvězdí a představuje býčí srdce.

Býčí hvězda, jak je Aldebaran nazývaný, představuje spolu s Hyádami na obloze býčí hlavu tvořící písmeno „V“, přičemž samotný Aldebaran do hvězdokupy nepatří, neboť je oproti vzdálenosti Hyád (150 světelných let) od Země zhruba v poloviční vzdálenosti. Název hvězdy pochází z arabského ad-dabarān, což můžeme přeložit jako „Ten který sleduje“.

Z hlediska hvězdné typologie můžeme Aldebaran řadit mezi poměrně chladné, oranžové obry, tedy hvězdy v pokročilé fázi vývoje, které ve svém jádru již nespalují vodík, ale druhý nejhojněji zastoupený prvek ve vesmíru, helium.

Nemalou zajímavostí je také to, že sonda Pioneer 10, vyslaná 3. března 1972 jako první stroj vyrobený lidmi pro průzkum Jupiteru a vnějších částí sluneční soustavy nyní míří ven ze sluneční soustavy do mezihvězdného prostoru právě ke hvězdě Aldebaran. Při dodržení dosavadní rychlosti a trajektorie, dorazí sonda k Aldebaranu za dlouhé 2 miliony let.

Aldebaran a Slunce, zdroj: Wikimedia

Směrem k východu následují Býka souhvězdí lovce Oriona, Blíženců a Velkého Psa, která vychází ve večerních hodinách nad východním obzorem. O těchto a dalších souhvězdích zimní oblohy si podrobněji povíme v následujícím článku na prosinec.

Východní obzor, program Stellarium

I letos se můžeme ve druhé polovině noci pokusit pozorovat meteorický roj Leonidy. Název je odvozen, jako u všech meteorických rojů, podle souhvězdí odkud na obloze zdánlivě vylétají. Letos se odhaduje, že za příznivého počasí a daleko od umělého osvětlení měst můžeme spatřit maximálně 20 meteorů za hodinu. Opačným případem jsou dobře zdokumentované pozorování z let 1833 a 1966, kdy byl roj natolik hustý, že na noční obloze byly pozorovány tisíce „padajících hvězd“ za hodinu. Tomuto jevu dnes říkáme meteorický déšť. Více se o původu a možnostech pozorování Leonid se dozvíte ZDE.

Radiant meteorického roje Leonid, program Stellarium
Meteorický déšť Leonidy z roku 1833, zdroj: Wikimedia

Viditelnost planet:

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – ráno nad JV obzorem, ve Lvu
  • Mars – nepozorovatelný
  • Jupiter – po celou noc, v Beranu, 3. 11. v 6 h v opozici
  • Saturn – v první polovině noci, ve Vodnáři
  • Uran – po celou noc, v Beranu
  • Neptun – v první polovině noci, v Rybách

Fáze Měsíce:

  • 5. 11.   v 9:37 v poslední čtvrti
  • 13. 11. v 10:27 v novu
  • 20. 11. v 11:49 v první čtvrti
  • 27. 11. v 10:16 v úplňku

Zdroje:

https://www.heavens-above.com/

https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2023.html#3

CORNELIUS, G., Průvodce noční oblohou, Knižní klub Balios, 1999. ISBN: 80-7176-855-3

DVOŘÁČKOVÁ, V., Souhvězdí a jejich mýty, Praha: Nakladatelství Levné knihy KMa, 2005. ISBN: 80-7309-272-7

Hvězdářská ročenka 2023

Hvězdářský kalendář 2023

S přáním ničím nerušeného pozorování oblohy přeje Karel Slavík

Články

Astronomická výročí  – duben 2024

Dne 25. 4. uplyne již čtvrt tisíciletí od chvíle, kdy se v Paříži narodil do úřednické rodiny Jean-Baptiste Biot. Jean-Baptiste Biot (21. 4. 1774, Paříž – 3. 2. 1862, Paříž),  francouzský fyzik, astronom a matematik.

Číst dále

18. 4. Café Nobel: Šelma z Valče

Paleontolog Národního muzea v Praze RNDr. Boris Ekrt představí ve čtvrtek 18. dubna návštěvníkům teplické hvězdárny vzácný objev nejstarší kočkotvárné šelmy v Evropě, která dostala jméno Fejfarictis valecensis. Dozvíte se

Číst dále