Dvacet let uplyne 14. 11. 2023 od objevu objevu planetky Sedna, který učinili na kalifornské observatoři Palomar astronomové Mike Brown, Chad Trujillo a David Rabinowitz. Bylo to v situaci, kdy se planetka nacházela celých 90 AU od Slunce, což byl v té době u podobného tělesa rekord. Sedna byla později zpětně dohledána i na archivních snímcích z let 1990 a 1991, tehdy však nedošlo k jejímu odlišení od hvězdného pozadí. Objevitelům přišlo na základě její rychlosti a magnitudy, že se jedná o výjimečné těleso a rozhodli se ji, oproti zažitým pravidlům, pojmenovat. Navrhli jméno Sedna po eskymácké bohyni, vládkyni moří a oceánů. Toto jméno bylo ovšem potvrzeno až o rok později, po přidělení katalogového čísla planetky (90377) Sedna.
Možná podoba planetky Sedna, umělecká představa. Zdroj https://en.wikipedia.org
Planetka byla zkoumána rovněž spektroskopicky a zjistilo se, že se velmi liší od jiných, v té době známých, transneptunických těles. Povrch Sedny není pokryt sněhem ze zmrzlého dusíku, metanu a vody, jako v případě Pluta a jeho měsíce Cháronu, ale je pokryt směsí tholinu. Ten způsobuje výrazně červenou barvu planetky. Tholin je organická sloučenina, vznikající ozařováním dusíku a jiných organických sloučenin slunečním ultrafialovým zářením.
Největší transneptunická tělesa. Zdroj: https://www.universetoday.com
Sedna patří mezi transneptunická tělesa, tedy objekty nacházející se za oběžnou drahou planety Neptun. Dokonce je jedním s možných kandidátů na trpasličí planetu, avšak k jejímu zařazení do této kategorie o ní máme ještě málo údajů. Její průměr se odhaduje na 1000 km, její hmotnost není známa.
Sedna při zobrazení Hubbleovým teleskopem. Zdroj: https://en.wikipedia.org
V době prvních pozorování Sedny se předpokládala dlouhá rotace kolem osy, odhadovaná až na 50 dnů a způsobená přítomností měsíce planetky. Snímky z Hubbleova kosmického teleskopu žádný satelit Sedny nepotvrdily. Pozorování pomocí pozemských dalekohledů ukázala, že rotace Sedny je podstatně kratší a planetka se kolem své osy otočí za pouhých 10 hodin, což vylučuje přítomnost měsíce. Pravděpodobně má nízkou odrazivost způsobenou tím, že její povrch nebyl nikdy bombardován a přetvořen dopady jiných kosmických těles. To nasvědčuje tomu, že se nikdy nepohybovala ve vnitřních prostorech Sluneční soustavy. Vzhledem ke vzdálenosti od Slunce a teplotě −250 °C nemůže být u Sedny přítomna atmosféra.
Oběžná dráha planetky Sedna je výrazně odlišná od jiných známých těles. Zdroj: https://cs.wikipedia.org
Sedna má výrazně výstřednou eliptickou dráhu, která v jejím aféliu přesahuje 1000 AU, čili je více než tisíckrát dále než Země od Slunce. Do svého perihélia se pozvolna blíží a měla by jej dosáhnout v roce 2075, kdy bude od Slunce stále téměř dvakrát dál než trpasličí planeta Pluto.
Hypotézy o původu výstřednosti oběžné dráhy Sedny se různí. Je možné, že byla zachycena při průletu hvězdy (případně hnědého trpaslíka), pravděpodobně sourozence našeho Slunce, ve vzdálenosti kolem 800 AU. K ukořistění Sedny pravděpodobně došlo během prvních 100 miliónů let po vzniku Sluneční soustavy.
Dalším možným vysvětlením je existence velké planety v Oortově mračnu, která by byla schopna svou gravitací navést Sednu na patřičnou oběžnou dráhu. Také se uvažuje o tom, že se jedná o prvního zástupce těles vnitřního Oortova oblaku, byla by v tomto případě prototypem nové třídy sednoidů.
Vzhledem k tomu, že Sedna oběhne Slunce za přibližně 12 000 let, bylo by vhodné využít k jejímu průzkumu blížícího se perihelia. S využitím současných technologií by se dalo do blízkosti Sedny dostat za 24,5 roku pomocí gravitační asistence Jupiteru.
Zdroje:
Hvězdářský kalendář 2023
#/media/Soubor:Oort_cloud_Sedna_orbit.jpg){kind=link}