Říše hvězd; červenec – srpen 1924
Sdělení našich členů.
Pozorovatelům Slunce a těm, kteří by se jimi chtěli státi.
Členové ČSA, mající možnost sledovati pravidelně sluneční činnost jakýmkoliv dalekohledem (vítána též statistická pozorování skvrn pouhým okem), vyzývají se pro soustředění a účelné pozorování k spolupráci. Na program přicházejí v prvé řadě statistická pozorování slunečních skvrn, která možno konati i malým i přístroji. Jsou-li pravidelně a pečlivě prováděna, mají vědeckou cenu. Pozorování tato by se zasílala společně prof. Yvolierovi, řediteli hvězdárny v Curychu, který používá takového materiálu k odvozováni »relativních čísel«, vyjadřujících sluneční činnost. (Viz článek Dra. J. Hraše: Sluneční skvrny., Ř. H. r. 1., str. 64.) Podle výzbroje a chuti pozorovatelů bylo by lze konati ještě jiná pozorování, jako: kresby skvrn, posice skvrn , sledování fakulí, protuberancí a pod. Probouzející se činnost v posledních dnech, po dlouhotrvajícím klidu, umožní pozorovateli učiniti si úsudek o skupině skvrn a jejím vývoji…
Zřejmě nejslavnější zákres slunečních skvrn pořízený Richardem Carringtonem dne 1. 9. 1859. Zdroj: spaceweatherarchive.com
Článek Dra. J. Hraše: Sluneční skvrny., Říše Hvězd r. 1., str. 64.
Dr. Jos. Hraše: Sluneční skvrny.
Zajímavým předmětem studia pro každého, kdo má k disposici třebas jen malý dalekóhled, jest Slunce. Není třeba ani nákladných okulárů, specielně pro pozorování Slunce zařízených (polarisační helioskop), stačí promítnouti obrázek Slunce na bílý papír za okulárem …
Pozorujeme-li tedy z okna bytu nebo z okénka půdy, vystrčíme objektiv dalekohledu pokud možno daleko ven a celé okno důkladně zavěsíme černou látkou, jíž dalekohled by procházel; všecka ostatní okna úplně zastřeme. Čím dokonaleji se podaří odstraniti denní světlo, tím lepších obrázků Slunce můžeme dosíci. Velikost obrázku regulujeme tím, že vzdalujeme papír, na nějž Slunce promítáme, od okuláru. Čím více vzdálíme papír od okuláru, tím větší jest obrázek; ovšem nutno při každé změně vzdálenosti papíru od okuláru znovu obrázek zaostřiti. V místností zcela tmavé můžeme za normálního stavu ovzduší vytvořit i pravidelně obrázek Slunce o průměru 20 cm i dalekohledem malým 8 cm prům. obj. a zvětšení 60x); je-li vzduch zvláště klidný a průhledný, můžeme pro některé detaily povrchu Slunce s výhodou použíti i obrázků značně větších. Zajímavo jest, že pohybujeme-li papírem, na který Slunce promítáme, v rovině, pro níž máme zaostřeno a kolmé k ose dalekohledu, vyniknou mnohé slabé detaily povrchu; zejména granulace jest pak pěkně viditelná a slabé skvrny, které nemají jádra, jsou patrnější. Nejnápadnějším zjevem na povrchu Slunce jsou skvrny, jichž pravidelné pozorování jest každému amatéru nejen ušlechtilou zábavou, nýbrž může býti i vědecky použito pro stanovení periody činnosti sluneční s dostatečnou přesností.
Periodičnost slunečních skvrn tušil již r. 1755 Kr. Horebow ; vlastním objevitelem jejím jest J. Schwabe, který na základě svých pozorování od r. 1826 do 1843 dovodil, že množství slunečních skvrn mění se pravidelně v periodě asi desetileté…
…Pozorujte pokud možno vždy v těchže okolnostech a za těchže podmínek; neměňte proto místo, neodstiňujte obrázek Slunce jednou více, jindy méně…
Co je skupina skvrn? Máme-li příležitost sledovati desku sluneční pravidelně, nebudeme nikdy v pochybnosti, zda máme před sebou jednu skupinu či více; poznáme to bez rozpaků dle vývoje úkazů na Slunci.
…Do deníku pozorovacího zapišme vždv čas na desetinu hodiny středoevropského občanského času a stav ovzduší, který můžeme odhadovati dle této stupnice: 5 velmi pěkně, 4 pěkně, 3 prostředně, 2 špatně, 1 velmi špatně. Stupně 5. ovšem jen zřídka dosáhne naše ovzduší. Také stručné poznámky, jako: mlha, slabé mraky a pod. možno doporučiti.
Všímejte si fakulí, které vidíte na okraji Slunce a zapište počet jejich skupin, které můžete rozeznati; jsou pomůckou pro určení stavu ovzduší. Důležito jest, abv pozorování byla konána pravidelně každý den, kdy to počasí dovoluje, aby řady pozorovací byly pokud možno nepřetržité…
Po sto letech…
Navzdory překotnému technologickému pokroku ve století 20. a jeho ustavičnému zrychlování po roce 2000, ruční zákresy slunečních skvrn jsou stále (či opět) aktuální. Ačkoliv se možnosti pozorování naší nejbližší hvězdy značně rozšířily, zejména díky kosmickým technologiím, ruční zákres navzdory své nepřesnosti je stále významným zdrojem informací o Slunci.
Družicový snímek Slunce ze dne 21. 6. 2024. Zdroj: astro.cz
Detail skupiny AR 3664. Zdroj: Archiv hvězdárny v Teplicích.
Družicové snímky Slunce jsou veřejně k dispozici zájemcům každý den, v různých vlnových délkách je poskytuje například sonda SOHO. Samozřejmě žádný ruční zákres se nevyrovná přesností fotografii, proto bylo koncem 90. let minulého století ručních zákresů mnohdy zanecháno.
Ukázky ručního zákresu Slunce i se zpracováním dat. Zdroj: autor, květen 2024.
V současnosti však ruční zákresy slunečního povrchu zažívají znovuzrození. V neposlední řadě pro tu skutečnost, že se jedná o časově nejdelší nepřetržitý vědecký pokus v dějinách lidstva. Vždyť také probíhá již téměř od počátku 17. století. Nepřesnost zákrytů je značně eliminována množstvím zakreslovatelů a zprůměrováním jejich společné práce.
Data se skenují a převádějí do počítačových programů, pak se vše posílá do centra NOAA, kde se údaje dál zpracovávají. Tam také vzniká úplná centrální databáze všech zákresů pořízených v toku staletí. Protože je systém ručních zákresů s družicovými snímky nekompatibilní, a jelikož není důvod řadu přerušit, pokračuje se dnes stále v tomto způsobu záznamu Slunce.
Na našem území pracuje skupina ČESLOPOL (Česko – Slovensko – Polsko) sdružující pozorovatele z uvedených zemí. Každoročně se konají schůzky solární sekce, kde si zakreslovatelé předávají zkušenosti. V první čtvrtině 21. století je ruční zakreslování naší nejbližší hvězdy stále živou astronomickou činností.
Pohled na proudový dopravní letoun přelétající přes sluneční disk by se pozorovateli před sto lety jistě nenaskytl. Zdroj: foto autor, říjen 2023.
Zdroje: