Ole Christensen Rømer (25. 9. 1644, Aarhaus – 19. 9. 1710, Kodaň) byl dánský astronom a matematik, který v roce 1676 dokázal, že rychlost světla není nekonečná. To vše odhalil díky pečlivému pozorování a měření zákrytů měsíců Jupiteru.
Ole Christensen Rømer. Zdroj: Ole Rømer – Wikipedie
Jeho otcem byl bohatý rejdař a obchodník. Ole Rømer vystudoval matematiku a astronomii na Kodaňské univerzitě, kde jej učil jeho budoucí tchán Rasmus Bartholin (1625 – 1698). Ten se proslavil objevem dvojitého lomu světelného paprsku islandským vápencem.
Po ukončení studií Rømer pracoval v roce 1676 na observatoři na ostrově Hven. Tam, společně s francouzským astronomem Jeanem Picardem (1620 – 1682) pozorovali zákryty měsíce Io planetou Jupiter. Jean Picard působil na Hvenu z pověření ředitele pařížské hvězdárny Giovanniho Cassiniho (1625-1712). Ten tehdy rozvíjel Galileovu myšlenku, že by zákryty Jupiterových měsíců mohly pomoci lodím s přesnou navigací. Picard s Rømerem tedy pozorovali zákryty měsíce Io a porovnáním s pozorováními, které provedl Cassini, byli schopni určit rozdíl v zeměpisné délce observatoří. Měsíc Io je pro tato pozorování výhodný, neboť jeho oběh je krátký, trvá téměř 42 a půl hodiny, a pokaždé když se dostane za Jupiter zmizí v jeho stínu a nastane zatmění měsíce.
Rømer si však během analýzy měření všiml, že jimi napozorované časy zákrytů vykazují jisté nepravidelnosti. Zdálo se, že doba oběhu měsíce Io kolem Jupiteru se mění. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nedaly by se zákryty přesně předpovědět dopředu, a tudíž by neobstály jako navigační metoda. Rømer si však povšiml, že tyto nepravidelnosti souvisí se vzdáleností mezi Zemí a Jupiterem a zjistil, že když se Země od Jupiteru vzdaluje, rozestupy mezi zákryty rostou, a naopak když se obě tělesa přibližují, rozestupy se zmenšují. Správně tedy usoudil, že tento jev je důsledkem konečné rychlosti světla. Měsíc Io totiž vstupuje do stínu pravidelně, ale se změnou vzdálenosti mezi Jupiterem a Zemí se mění i zpoždění, se kterým zmizení měsíce ve stínu můžeme pozorovat.
Rømer byl tak prvním, kdo naměřil rychlost světla a odhadl ji na přibližně 220 000 kilometrů za sekundu vzdálenost Slunce – Země by tedy foton dosáhl za 11 minut. Kdyby tehdy znal přesněji vzdálenost mezi Zemí a Sluncem, byla by jeho rychlost světla poměrně přesná.
Rømerovo pozorování zákrytu měsíce Io Jupiterem. Zdroj: rinconeducativo
Svou teorii představil ve Francouzské akademii věd, nebyla však přijata. Rømerova vize byla potvrzena až změřením rychlosti světla Hippolytem Fizeauem (1819 – 1896) v roce 1849. Ten teprve ustanovil rychlost světla blízkou dnešní hodnotě, která činí 299 792, 458 kilometrů za sekundu.
Ole Christensen Rømer v roce 1676 pozoruje zákryt měsíce Io Jupiterem . Zdroj: pixels.com
Rømer se po tomto neúspěchu rozhodl v Paříži zůstat, pracoval jako Cassiniho asistent na Pařížské hvězdárně. Byl ovšem také učitelem budoucího krále Ludvíka XV. (1710 – 1774). Během výchovy budoucího krále stále pozoroval a vyráběl astronomické přístroje. Pro Ludvíka XIV. (1638 – 1715) rovněž projektoval fontány u zámku ve Versailles.
V roce 1679 podnikl cestu do Anglie, kde se setkal mimo jiné s Isaacem Newtonem a dalšími významnými vědci té doby. Jeho cílem byla prohlídka nově vynalezených kyvadlových hodin.
O dva roky později přijal Rømer nabídku dánského krále Kristiána V. (1646 – 1699) na posty profesora na Kodaňské univerzitě, dvorního astronoma a ředitele hvězdárny.
V roce 1700 přesvědčil nového krále Frederika IV. (1671 – 1730), že je třeba skoncovat s juliánským kalendářem v Dánském království a Frederik IV. na jeho radu dal. Také Rømer zavedl v Dánsku národní systém pro míry a váhy, založil v různých dánských městech několik námořních škol a vytvořil pravidla pro stavbu nových domů a zároveň vydal pokyny k rekonstrukci kanalizací.
Ole Christensen Rømer na dánské 50 koruně z roku 1970. Napravo je rytina Kulaté věže, observatoře univerzity v Kodani, odkud Rømer prováděl svá pozorování. Zdroj: numista.com
Zavedl novou teplotní stupnici, tzv. Rømerovu, kterou však po čase upravil Gabriel Fahrenheit (1686 – 1786). Fahrenheit navštívil Rømera dva roky před jeho smrtí a nastínil mu svůj záměr upravit Rømerovu stupnici. Fahrenheitova stupnice se dodnes požívá v některých zemích.
Po roce 1700 se věnoval Rømer politice. Jako velitel policie v Kodani se postaral o zavedení veřejného osvětlení z důvodu snížení kriminality. V roce 1705 se stal starostou Kodaně, o rok později byl předsedou dánské státní rady.
Po Ole Rømerovi je pojmenován měsíční kráter.
Na emisi dánských dvacetikorun z roku 2013 je Ole Christensen Rømerspolu s Tychonem de Brahe, Nielsem Bohrem a Hans Christianem Ørsted. Zdroj: ebay.com
Zdroje:
