Psalo se před sto lety

Rubrika Psalo se před sto lety se k vám po třech měsících vrací a tentokrát se vydá po stopách Johannese Keplera, německého matematika a astronoma narozeného roku 1571, jehož cestu svedl osud kromě jiného i do Prahy. Původní text MUDr. Oty Háněla prostudoval a po vlastním průzkumu v terénu aktuálním komentářem opatřil Radim Neuvirt.

Říše hvězd, září – říjen 1924: Po stopách Keplerových

(původní text, autor: MUDr. Ota Háněl)

I kdyby všecky mé domněnky neodpovídaly zcela skutečnosti, těch osm čtverečných metru plochy, na kterých po dlouhém hledání se mi podařilo usaditi čtyřpalcový dalekohled, má kus své historie, možná, že i dvousetleté. Konečně na 2 až 3 metrech vzdálenosti nezáleží a — nestojím-li přímo na půdě, odkud zraky Keplerovy k hvězdám bloudily — o 2, 3 nebo 4 metry dále je bezpečné zjištěný krov, pod nímž se zrodila »Astronomia nova«. A to je mi také jakýmsi posvěcením místa!

Není snadno ve vnitřní Praze nalézti vhodné stanoviště pro sebeskromnější aspirace hvězdářské, leda že je člověk tak »silným jedincem«, aby si své astronomické Tusculum mohl postaviti podle vlastní chuti. Za tak těžkých okolností je tedy přece ještě výhodou míti ke své plné disposici věžičku, třebas nerozměrnou, kde nutno s každým metrem plošným počítati, ale věžičku vyčnívající nad okolí prosté rušivých světel. Za popud k nájmu takového objektu vděčím kustodu hvězdárny p. Hlavatému, který z ochozu klementinské observatoře mne upozornil na věž přičleněnou k č. p. 188 v ulici Karlově.

Část průčelí domu čp. 188 ve Velké Karlově ulici v Praze, kde mezi okny I. patra bude umístěna Keplerova deska.
Fotografie doprovázející původní text v časopise Říše hvězd.

Už při zběžném ohledání této staré stavby bylo patrno, že tu jde o přístavek vybudovaný k účelu zvláštnímu, přesně vymezenému. Důvody této domněnky jsou:

  1. plochá střecha s padákovými dveřmi, zábradlím opatřená, plechem pobitá;
  2. vystupuje se na ni z pokojíka, který na ploše 400 X 188 cm- má pět oken uvolňujících rozhled všemi směry světovými;
  3. jedno z oken jest orientováno dosti přesně k jihu. Aby se tak stalo, byl porušen obdélníkový půdorys věže tak, že krátká jeho strana jihovýchodní byla postavena šikmo, směrem k jihu;
  4. pokojík nesl stopy jednoduché, ale vkusné malby a je opatřen parketami. Pro chvilkovou rozkoš sotva to vše sděláno. Po důkladném vyklizení a vyčištění místnosti té, plné starého haraburdí, polozetlelých věcí a myších kolonií, přibyly k posílení mé domněnky dva nové, závažné argumenty;
  5. v parketách asi uprostřed pokojíka je kruhový výřez, ve kterém seděla mosazná destička čepem opatřená — dojista pozůstatek nějakého otáčivého přístroje a
  6. je v podlaze i ve zdi několik mosazných hřebů se širokými hlavičkami. Gnomonem zjistil jsem v nich — poledníkové značky. Tady dojista sedával a pozoroval někdo, komu hvězdné nebe bylo biblí…

(…)

Po Vánocích r. 1599 — na první výzvu Braheovu — jde Kepler ze Štýrského Hradce do Prahy. Cestujes baronem Hofmannem, — který byl a zůstal mu mecenášem po celou dobu jeho pražského pobytu — a, když dostihli v půli ledna 1600 Prahy, je věc přirozená, že v domě Hofmannově našel svůj první útulek. Ne však na dlouho. Brahe, bystrý a na svou dobu jedinečný pozorovatel, ale slabý matematik, měl s osvědčeným profesorem matematiky Keplerem své určité »politické« plány, namířené proti Raimaru Ursovi. Proto si ho dal pomocí svého budoucího zetě Tengnagela přestěhovati do Benátek, kde budoval z větší, někdy i menší munificence Rudolfa 11. nákladnou observatoř. Ale protože ne samou vědou živ je učenec, měl Brahe kolem sebe suitu jednak mužů významných — Jessenius, Longomontanus a j. — ale také dubiosních příživníků svého opulentního stolu a hodovních večerů i nocí. Nedivno, že Keplerovi, vychovanému v prostých zásadách protestantských a pastorství, takový šum a ruch byl brzo proti mysli. Neshody s Brahem, náhlý Keplerův odjezd s Jesseniem do Prahy v dubnu 1600 — intervence barona Hofmanna, která oba astronomy smířila, — návrat do Benátek, kde konečně sjednán modus vivendi et laborandi mezi Keplerem a Brahem a Keplerova pout do Štýrského Hradce pro rodinu tam zanechanou, vyplnily první polovinu r. 1600.

V říjnu téhož roku si oba psanci-astronomové znovu podali ruce v Praze: Brahe nepřízní svého nového vládce vyštvaný z dánského ostrova Hvenu a Kepler pro své protestantství »do 45 dnů« vypovězený ze Štýrského Hradce ediktem hyperkatolického Ferdinanda II. Brahe už měl své příjmy u dvora zajištěny, Kepler — měl cestováním vyprázdněnou kapsu a své budoucí postavení ještě víc než »ve vzduchu visící«. Ale je tu zase baron Hofmann, který rodině Keplerově dává byt až do doby, kdy po odchodu Longomontanově Brahe si Keplera zajistil nejen prací, ale i mansardovým bytem, který mu poskytnul v domě, kde sám bydlil. Až na několik týdnů v r. 1601, kdy za ženiným dědictvím bezvýsledně se znovu ubíral do Štýrského Hradce, pobyl tam Kepler i po smrti Braheově (1601 VIII. 24) až do svého jmenování dvorním hvězdářem. Jako takovému přidělila mu Rudolfova kancelář naturální byt v Emauzích. Koho by podrobnosti zajímaly, najde je v Keplerových listech přidaných k jeho spisům ve Frischově vydání: J. Kepleri opera omnia. Sv. VIII. V popředí vědeckého světa stál tehdy čilý a svědomitý rektor universitní Martin Bacháček. Jeho astronomická studia sblížila oba hvězdáře a vedla k tomu, že na Bacháčkův popud opustil Kepler Emauzy tak vzdálené od hradu, kam často, časem i denně, musil docházeti a nastěhoval se do koleje krále Václava — obsažné to budovy, jejíž místo dnes zaujímá Bazar a soudní dům na Ovocném trhu (č. p. 573-1.). V létech 1604 až 1607 tam přebýval a paměť jeho uctěna tam deskou. Čtenáři. — hledej ji! Ne na domě, ale v omšelém, sešeřeném průjezdě na zaprášené zdi, nad žebravým slepcem tam stávajícím, hlásá nápis, že zde »za probošta Mistra Martina Bacháčka v letech 1604— 1607 přebýval Kepler, jemuž hostitel v zahradě vížku vystavěl k pozorování hvězd«…

V zimě 1607 dvorní hvězdář naposledy mění svůj pražský domicil a jde ještě blíže k hradu, místu svého působení. Odstěhoval se do Ševcovské ulice (nyní Karlovy, před tím Jezuitské), kde ho nedosti přesným — dle vlastního doznání — výpočtem zapisuje Zikmund Winter mezi »pokojníky« (nájemníky) domu č. p. 162. Obšírnou archivální studií (Politik, 1905)  Teige opravil omyl Winterův a zjistil, že Keplera a jeho rodinu hostil krov č. p. 188, dům někdy Hektora Utarta, později dědiců Kramerových. A dům ten, v rozbřesku XVII. stol. postavený, podnes stojí v původní podobě.

Stačí vzpomenouti, že tam slily a scelily se myšlenky Keplerovy ve dvě velká díla jeho, »De motu stellae Martis« (O pohybu hvězdy Marta) a »Astronomia nova«, aby vděčným pohledem zajímavý jeho štít i dvoreček se slušnou loggií pohladil ten, komu není hvězdné nebe zjevem všedním, nezajímavým…

Tady končí moje pout po šlépějích Keplerových a vtírá se otázka, stála-li mnou dnes okupovaná věž už tenkrát a byl-li snad už tehdy tichý ten věžní pokojík pracovnou a kolébkou snů i dedukcí velikého zákonozpytce Sluneční soustavy.

Není analogie mezi pobytem Keplerovým v koleji Václavově a zde? Vyznávám hned, že přesné odpovědi nemám. K rozhodnutí bude třeba dalších archiválních studií a prohlídky tehdejších půdorysů Prahy. Ze soudobých rytin pohledových — Sadeler, Hollar — tehdejší event. existence věže vyhledati a vyčísti nelze, rovněž ne z Tomka. Novější už plán Prahy Jutnerův (1813) má asi v místech věže cosi zakresleno, co blíže definovati nesnadno. Věž sama zaklíněna je mezi starou původní budovou domu Utartova a novodobé zadní křídlo, které tvoří celou jednu stranu Anenského náměstí. Před výstavbou této recentní části byly tam dvorky, zahrádky a skladiště dříví (Tomek).

Otázka, jak patrno, zůstává dnes ještě jen otázkou, ale věřím v brzké její rozluštění. Pak se k ní vrátím. A ještě dodatek. Nezůstala bez ohlasu má někdejší iniciativa, aby poslední a nejpamátnější bydliště Keplerovo bylo opatřeno deskou.

»Spolek pro povznesení znalosti památek« ujal se akce, sešlo se i trošičku dobrovolných příspěvků a — hlavní věc: našel se — ve dnešní materialistické době! — nadšený tvůrčí duch, který sám se nabídl, že z dodaného materiálu zdarma vytepe desku v rozměru 2 X 1 metr bez náhrady práce. Mistr-ciselér p. Bohumil Eiba prostudoval řady plastických výtvorů, emblémů i kreseb z doby Rudolfovy a vytvořil dílo dobově přesné, důstojné Mistra, jehož památce bude posvěceno. V říjnu ji, bohdá, odhalíme.

Pamětní deska Keplerova podle návrhu p. Boh. Eiby. (Skizza).
Fotografie doprovázející původní text v časopise Říše hvězd.

Po sto letech: říjen 1924

(komentář k původnímu textu, autor: Radim Neuvirt)

Také v říjnu, ovšem sto let poté, co měla být umístěna pamětní deska Johannese Keplera, jsme se vypravili na MUDr. Hánělem zmiňované místo: do Keplerova domu v Karlově ulici v Praze. Najít jej nebyla potíž – nachází se totiž na Starém městě pražském přímo proti ústí Karlova mostu.

Lékárnu nahradila kavárna příhodně nazvaná Café Kepler. Původně zamýšlenou pamětní desku jsme však na domě nenašli. Nic ani nenasvědčovalo její dřívější instalaci. V domě se v letech 2009 – 2017 nacházelo Keplerovo muzeum: jeho expozice byla po ukončení činnosti v Karlově ulici přesunuta do Národního technického muzea.

Nad kavárnou si můžete prohlédnout Keplerovu pamětní desku: plastickou, s realistickým portrétem, vyrobenou pravděpodobně z bronzu. Autorkou této desky umístěné na dům roku 1971 je sochařka Svata Hajerová. Deska měla být původně umístěna tam, kde můžete pod opadanou omítku vidět sgrafito zobrazující postavu nesoucí v ruce váhy.

Pamětní deska byla vytvořena jiná a její umístění rovněž neodpovídá původnímu záměru. Fotografie: Radim Nauvirt

Server Mapy.cz uvádí, že v průjezdu se nachází další pamětní deska upozorňující na pobyt významného astronoma. Dostat se do domu vchodem, kterým před staletími chodíval Johannes Kepler a před sto lety i autor článku MUDr. Háněl, však není jen tak – dům je totiž v rekonstrukci!

Po domluvě s dvojicí zahraničních dělníků se nám ale podařilo do domu dostat. Ani druhá pamětní deska upomínající na Keplerův pobyt v Praze však není dílem zmiňovaného mistra–cizeléra Bohumila Eiby, nýbrž sochaře a keramika Dobroslava Kotka (stěnu průchodu zdobí od roku 1984). Nasnadě je tedy otázka, zda byla vůbec instalována! Navzdory tomu je však dle mého názoru místo pobytu Johannese Keplera v Praze připomenuto důstojně a esteticky přijatelně.

Zdroje:

časopis Říše hvězd ( vydání září – říjen 1924)

webové stránky Pamětní desky v Praze

webové stránky Sochy města

Články

Astrosloupek listopad 2024

Úvod článku se bude tradičně věnovat popisu stavu podzimní oblohy. Zaměříme se na pozorování některých planet Sluneční soustavy, především Saturnu, Jupiteru, a jejich měsíců. Ukážeme si, kde dalekohledem na obloze hledat Uran, který bude zhruba v polovině listopadu v opozici. Závěr bude věnovaný tomu, kdy a jak je možné pozorovat jeden z vydatnějších meteorických rojů, známý jako Leonidy.

Číst dále