Hlavním tématem červencového sloupku budou tři planetární setkání na ranní a večerní obloze. Dále se zaměříme na dvojici kulových hvězdokup, které můžeme pozorovat dalekohledem. Věnovat se budeme také tomu, kdy bude Země ke Slunci nejdále a proč ke změně vzdálenosti vůbec dochází. V závěru si povíme o trpasličí planetě Pluto, která bude v tomto období k Zemi nejblíže.
Pozorování nápadné Večernice na večerní obloze
Nad západním obzorem dominuje nápadná Venuše, která se 9. června prosmýkla těsně nad Jupiterem a vstoupila do souhvězdí Raka. Na přelomu června a července vstoupila do sousedního Lva, kde ji 9. července na soumrakové obloze spatříme pouze 1° severozápadně od hvězdy Regulus (α Leo), viz mapa níže. V průběhu července a srpna bude jasná Večernice postupovat východním směrem do Panny, přičemž v polovině srpna bude od Slunce úhlově nejdále. Pokud na Venuši v tomto období namíříme alespoň triedr, spatříme ji ve fázi couvajícího srpku.


Konjunkce Marsu a Uranu na ranní obloze
V sobotu 4. července můžeme na ranní obloze pozorovat těsnou konjunkci Marsu (1,4 mag) a Uranu (5,8 mag). Mars pohodlně spatříme bez dalekohledu jako naoranžovělou „hvězdu“ jižně od otevřené hvězdokupy Plejády. U vzdálenějšího a slabšího Uranu je to o poznání horší a bez alespoň malého dalekohledu se neobejdeme.
Obě planety nalezneme za svítání kolem 3:30 SELČ zhruba 8° nad severovýchodem v souhvězdí Býka. Tělesa najdeme zhruba na půl cesty mezi známými otevřenými hvězdokupami: Hyádami, které představující býčí hlavu, a Plejádami, které staří Řekové připodobňovali k srdci bájného býka. Dodejme, že obě planety spatříme i při větších zvětšeních v dalekohledu vedle sebe (Uran od Marsu 10´ severovýchodně).

Seskupení Marsu, Měsíce, Plejád a Saturnu na ranní obloze
Další zajímavé představení spatříme v sobotu 11. července ve druhé polovině noci. Jako první se kolem 1:00 SELČ nad východem ukáže Saturn. O zhruba hodinu později se vyhoupne úzký srpek couvajícího Měsíce, který bude opouštět východní okraj Plejád (přechod Měsíce přes hvězdokupu proběhne pod obzorem). Za další hodinu budou následovat typicky oranžový Mars a nápadný Aldebaran (α Tau) v Býku. Od zhruba 3:00 SELČ spatříme všechna zmíněná tělesa nejednou, ale je třeba mít volný výhled na východní a severovýchodní obzor bez vyšších překážek.

Setkání Venuše a Měsíce na večerní obloze
V pořadí třetí setkání těles Sluneční soustavy nás čeká na večerní obloze, a to v pátek 17. července. Jihovýchodně od zářivé Venuše spatříme tenký srpek mladého Měsíce. Nápadnou dvojici doplní nízko nad západem Regulus ve Lvu, viz mapa níže.

Pozorování kulových hvězdokup M92 a M56
Jedna z nejjasnějších a snadno dostupných kulových hvězdokup severní oblohy je objekt s katalogovým označením M92. Jedná se o kulovou hvězdokupu, kterou jako první zaznamenal německý astronom Johann Elert Bode v roce 1777. M92 obsahuje zhruba 330 tisíc hvězd, přičemž se nachází ve vzdálenosti přes 27 tisíc světelných let. Za vynikajících pozorovacích podmínek a tmavé oblohy ji spatříme bez použití dalekohledu jako mlhavou skvrnku v severní části Herkula.
Další zajímavou hvězdokupou na rozhraní souhvězdí Lyry a Labutě je M56. Tento objekt objevil a zaznamenal francouzský pozorovatel a tvůrce nejslavnějšího katalogu vzdálených objektů Charles Messier v roce 1779 a zařadil jej do svého seznamu pod číslem 56. K nalezení M56 pomůže kontrastní dvojhvězda Albireo (β Cyg) v souhvězdí Labutě, která je dobře známá mezi pozorovateli a demonstrátory hvězdáren. Hvězdokupu spatříme v triedru nebo v menším dalekohledu necelé 4° severozápadně od Albirea.
Kulové hvězdokupy obsahují typicky stovky tisíc až miliony velmi starých hvězd, jejichž stáří se pohybuje přes neuvěřitelných 10 miliard let. Na rozdíl od otevřených hvězdokup, které nalezneme převážně v galaktickém disku, se ty kulové pohybují zejména v galaktickém halu (vysoko nad a pod rovinou galaxie, jak naznačuje schéma níže), přičemž se jedná o velmi stabilní systémy. Na zpracovaném snímku níže si všimněme klasického sférického tvaru hvězdokupy a zrnitosti na periferii, což je dalším typickým znakem těchto vzdálených objektů.


Země nejdále od Slunce
V pondělí 6. července v 19:30 SELČ se Země ocitne v nejvzdálenějším bodě své dráhy kolem Slunce – odsluní (aféliu), přičemž vzdálenost Země od naší hvězdy bude v tento okamžik přes 152 miliónů kilometrů. Naopak nejblíže – v přísluní (v periheliu) se naše planeta ocitá zpravidla začátkem ledna ve vzdálenosti zhruba 147 miliónů kilometrů. Rozdíl vzdáleností způsobuje eliptický tvar oběžné dráhy Země kolem Slunce, jak naznačuje schéma níže.
Nejvíce protáhlou oběžnou dráhu mají ve Sluneční soustavě komety a z osmi planet Sluneční soustavy je to pak Merkur. Naopak dráhu nejvíce podobnou kružnici má Venuše, která po celou dobu obíhá téměř ve stejné vzdálenosti a to asi 108 miliónů kilometrů od Slunce.

Trpasličí planeta Pluto nejblíže k Zemi
V pondělí 24. července se trpasličí planeta Pluto ocitne nejblíže k Zemi. Pluto se nyní nachází od Slunce více než 35krát dál, než je od Slunce vzdálena Země, což si můžeme lépe představit na rychlosti světla. Zatímco světlu z povrchu Slunce trvá asi 8,3 minuty, než dorazí k Zemi, ke vzdálenému Plutu letí nyní téměř 5 hodin. Oběžná dráha Pluta kolem Slunce je výrazně eliptická, přičemž je Pluto v přísluní dokonce blíže, než obíhá Slunce Neptun. S poloměrem 1 188 km (přibližně 18,7 % poloměru Země) je relativně malé těleso, hmotnostně dosahuje pouze 0,22 % hmotnosti Země.
Pluto objevil v roce 1930 americký astronom Clyde Tombaugh, přičemž status „řádné“ planety si udrželo až do postupného objevení podobně velkých a hmotných těles za drahou Neptunu. V roce 2006 bylo na pražském kongresu IAU (Mezinárodní astronomické unie) rozhodnuto o překvalifikování Pluta do kategorie trpasličích planet.
Viditelnost planet
Merkur
- Nepozorovatelný
Venuše
- Večer nízko nad Z
Mars
- Ráno nízko nad SV v Býku
Jupiter
- Nepozorovatelný
Saturn
Ve druhé polovině noci v Rybách
Uran
- Ráno na SV v Býku
Neptun
- Ve druhé polovině noci v Rybách
Fáze Měsíce (uvedené časy v SELČ):

Zdroje:
[2]: Nejvzdálenější hvězdy Mléčné dráhy
Fyzika.jreichl.com: Kulové hvězdokupy
