Rubrika Psalo se před sto lety porovnává texty vydané v hvězdářských časopisech před – a to zřejmě nebude překvapení – sto lety. Tentokrát vás časem zavedeme do konce roku 1924, v němž byl vydán článek Františka Fischera týkající se selenotopografie, tedy disciplíně věnující se zákresu měsíčního povrchu. Století starý článek a novodobý komentář si můžete pročíst níže.
Říše hvězd, listopad – prosinec 1924:
Selenotopografie za posledních 10 let
(původní text, autor: František Fischer)
… V Anglii možno sledovati za posledních 10 let neutuchající zájem pro selenotopografii. Založením British Astronomical Association (B. A. A.) v osmdesátých létech minulého století vznikl snad prvý popud, aby zorganisována byla práce stejně smýšlejících, tím, že se utvořily skupiny pro jednotlivé obory astronomie. Skupinu pro pozorování Měsíce z počátku vedl T. G. Elger. Jeho nástupcem je znamenitý pozorovatel Luny W. Goodacre. jenž vydal poslední atlas, kreslený ve větším měřítku, v němž však základní body se opírají o měření fotografických snímků S. A. Saunderem. Skupina tato obsahuje nyní asi 40 členů s velmi bohatou výzbrojí optickou (refraktory mezi 3 až 8 palci, reflektory mezi 4 až 13 palci).
Sedmá zpráva (Memoir) této skupiny uveřejněná v roce 1916 mimo jiná četná pozorování věnuje hlavní zřetel k útvarům v Plato, při čemž shrnuty v jeden celek nejen starší práce W. R. Birta. A. L. Williamse, P. B. Moleswortha, ale i prof. W. H. Pickeringa. Výsledkem je mapka s 71 různými kráterovými útvary uvnitř valové roviny Plato, opatřená srovnávacími čísly, které nezaznamenává ani podrobná mapa Fauthova v měřítku 1:3 000 000, uveřejněná v r. 1906…
… V roce 1921 byla vydána osmá zpráva této společnosti. Zajímavá je hlavně tím, že pro podrobné kresby v tomto svazku obsažené sloužily snímky získané 100 palcovým Hookerovým reflektorem na Mount Wilsonu. …
… Krajina jihozápadně od Birta. vypracována W. H. Steavensonem pomocí 28 palc. refraktoru, ovšem překvapuje bohatostí detailů. Některé reprodukce těchto kreseb uvádím se svolením sekretariátu B. A. A. v textu tohoto článku. Táž publikace obsahuje přehlednou mapu Mare Imbrium rovněž kreslenou W. Goodacrem podle fotografií z Mount Wilsonu. Zobrazuje veškeré podrobnosti na fotografiích viditelné. Počet jich dostupuje asi 700. což ve srovnání s mapou Smithovou, v níž zakresleno asi 400 bodů, je nepopiratelný úspěch, svědčící o optické zdatnosti velikého teleskopu…
Jakmile byla dokončena stavba 100-palcového teleskopu na Mount Wilsonu, bylo tohoto stroje použito též k fotografování Měsíce. Při tom Newtonův tvar tohoto dalekohledu se přeměňuje vypouklými zrcadly v soustavu Cassegrainovu s ohniskovou dálkou 1606 palců, což při střední vzdálenosti Měsíce od Země odpovídá ohniskovému obrazu Měsíce asi 40 cm v průměru. Zvětšené reprodukce těchto snímků, nedávno uveřejněné, překvapují hloubkou a neobyčejnou plastikou. Zvláště část Apennin se úplně vyrovná pohledu ve větším dalekohledu. Neobyčejná síla kresby tímto ohromným zrcadlem vysvítá z okolnosti, že reprodukce tato, ač provedena rastrem, mohla býti s dobrým výsledkem zvětšena. Rovněž velmi cenný je snímek jižní části Měsíce v poslední čtvrti, o němž možno říci, že představuje nejvyšší stupeň dnešního snažení v tomto oboru a dává tušiti cenu i význam originálu. Přílohou (k 5. číslu) přikládáme reprodukci snímku Hookerovým teleskopem, jenž znázorňuje severní část Měsíce v poslední čtvrti.
Po sto letech: prosinec 2024
(komentář k původnímu textu, autor: Radim Neuvirt)
Z úryvku článku Františka Fischera plyne, že před stoletím se k zákresu měsíčního povrchu kromě přímého pozorování používaly také fotografie. Velice jsou ceněny snímky pořízené na kalifornské observatoři Mount Wilson. Tato hvězdárna je stále v provozu a také dnes je používán v článku zmiňovaný Hookerův teleskop z roku 1917. Jedná se o reflektor s průměrem zrcadla 2,5 m. Jeho pomocí objevil Edwin Hubble rudý posuv.
Kreslené mapy Měsíce vznikají v současnosti pouze zřídka. Měsíční povrch je dnes výtečně zmapován ve velmi podrobném rozlišení, zejména pomocí lunárních orbitálních sond, dříve z lodí misí Apollo. Pro porovnání uvádím srovnávací snímky – můžete je sami s původními obrázky porovnat.
Snímek oblasti Thebit byl pořízen orbitální družicí LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter). Tato sonda byla vypuštěna v roce 2009 a je dodnes funkční. Jejím cílem ovšem nebyla pouze podrobná mapa Měsíce, ale také určení míst pro přistání budoucích pilotovaných misí. Za dobu své činnosti zmapovala sonda více než 98 % povrchu Měsíce, vše ve velkém rozlišení. Zmapovala detailně i místa přistání někdejších lunárních misí a robotických sond.
První snímky měsíčního povrchu ve vysokém rozlišení byly pořízeny z velitelských lodí misí Apollo. Zatímco dva astronauti přistáli přímo na Měsíci a věnovali se přímému průzkumu, astronaut v orbitální lodi pořizoval detailní fotografie povrchu Měsíce. Stejně vznikla i fotografie kráteru Arzachel, kterou pořídil pilot velitelského modulu Richard F. Gordon během jednoho ze 45 oběhů Měsíce. Kosmická loď se pohybovala 101 – 122 km nad povrchem Měsíce.
Zajímavostí současnosti je selenochromatické snímkování Měsíce astrofotografy ze Země. Selenochromatické snímky vznikají umělým dobarvováním fotografií Měsíce. Jednotlivé měsíční plochy jsou barevně rozlišeny dle horninové skladby.
Zdroje:
Říše hvězd, listopad – prosinec, 1924
Web NASA
