Karel Anděl (28. 12. 1884, Modřany – 17. 3. 1948, Praha) byl původním povoláním učitel, později se stal také ředitelem školy. Známý je ovšem především jako český amatérský astronom. Svůj mimořádný výtvarnický talent soustředil z kosmických těles zejména na Měsíc, který mu naprosto učaroval.
V roce 1917 se stal spoluzakladatelem České astronomické společnosti, na přípravách jejího vzniku se podílel mnoho let. Roky v ní pak zastával několik funkcí: byl administrativním pracovníkem, tajemníkem nebo také pokladníkem.
Kartografická tvorba
K tvorbě map Měsíce využíval jak svých pozorování, tak fotografií měsíčního povrchu. První mapu Měsíce vydal pouze orientační, světově jej proslavila až publikace Mappa Selenographica vydaná v roce 1926. Jedná se o soubor dvou map o průměru 60 cm. Černobílá verze je bez popisků, barevná je doplněna měsíčním názvoslovím. Náklad pouhých osm set kusů dnes činí z mapy sběratelskou raritu. Později, na začátku 40. let 20. století, započal Karel Anděl práci na souboru třinácti map povrchu Měsíce velmi podrobných té předchozí. Toto dílo ale bohužel nebylo dotaženo do konce, po dokončení osmého listu mapy totiž Karel Anděl zemřel. Nedokončený soubor map byl součástí pozůstalosti Andělovy manželky, po její smrti však zřejmě navždy zmizel.
Karel Anděl: koníčky a ocenění
Karel Anděl se ve svém volnu kromě astronomie zabýval například myslivostí a rybařením, také byl výtečným kuchařem. Při astronomickém fotografování využíval své zkušenosti s fotochemií, sám si vytvářel rozličné lučebniny a experimentoval s nimi.
V roce 1944 byla Karlu Andělovi udělena Cena prof. Františka Nušla za přínos astronomii. Tato cena je pojmenována po českém astronomovi žijícím v letech 1867 až 1951 a byla předávána významným astronomům mezi lety 1938 a 1952. V roce 1999 byla obnovena.
Andělova kosmická tělesa
Po Karlu Andělovi je za jeho zásluhy a neotřelý přístup k měsíční kartografii pojmenován kráter na přivrácené straně Měsíce. Své jméno získal kráter již za jeho života, a tak se Karel Anděl stal jedním z mála lidí, kteří mohli na Měsíci pozorovat kráter pojmenovaný po sobě samém. Na počest Karla Anděla byl také nazván asteroid (22465) Karelandel, objevený M. Tichým a Z. Moravcem na jihočeské Kleti.
Karel Anděl: Černá skvrna na Měsíci
článek otištěný v Říši hvězd (3/1920)
V noci z 29. na 30. srpen t. r. byla příznivá doba pro pozorování černé skvrny na Měsíci, ohlášené v anglickém časopise a ve francouzské L’Astronomie. Počasí bylo celý týden deštivé, ještě týž den pršelo odpoledne, v noci pak se náhle vyjasnilo. Skvrna měla býti viditelná 10 hod. 21 min. po úplňku, což odpovídalo době mezi 12 h 15 m až 12 h 30 m. Přiznám se, že jsem zprávě příliš nedůvěřoval. Proč? Už udání posice skvrny bylo nepřesné, řekl bych málo astronomické.
Znělo: Mezi Posidoniem a Littrowem, blíže k tomuto, za okrajem Mare Serenitatis. Proč nebylo udáno souřadnicemi? Prvý pohled na mapu poučí nás, že mezi zmíněnými útvary prostírá se polokruhovitý kráter Lemonier. Už ten to útvar mohl posloužiti pro přesnější určení místa, protože se nalézá skoro uprostřed spojnice výše zmíněných formací.
Posadil jsem se k dalekohledu (Merzův třípalcový) již o půl dvanácté. Vzduch byl neklidný následkem prudkého větru. Nemohl jsem použiti silnějšího zvětšení než 84x. Ihned upoutalo mne tmavé místo západně od Littrowa, ve výřezu pod horou Mont Argeus. Výřez je utvořen okrajem Mare Serenitatis a zmíněnou horou. Ve výřezu čněl jasně ozářený podlouhlý kopec (delší osa od severu k jihu), který se ve chvílích náhlého uklidnění ovzduší projevil složený ze dvou částí. Nad ním a po jeho západní straně bylo vše tmavé. Na mapě Goudayrově (z r. 1910) je zakreslena brázda, vedoucí právě přes to to místo podél Littrowa severně za Lemoniera. Ale ta to brázda nebyla z pochopitelných příčin viditelná. Celá tato krajinka je vždy tmavá, najdeme ji snadno na fotografiích. Je s oblibou pozorována a kreslena, jak svědčí např. tři kresby M. A. de Paolise z Říma, reprodukované v Annuaire Astronomique 1920.
Příčinou obliby je hlavně hora Mont Argeus. Porovnávání s podrobnou mapou za pozorování bylo velmi obtížné, protože celá okolní krajina byla světlem prozářena, a všechno bylo úplně bílé. Zmíněné tmavé místo se naprosto nezměnilo do 12 h 45 m, kdy jsem přestal pozorovati. Porovnával jsem je s třemi skvrnami (co do intensity), ležícími uprostřed přímky Manilius — Dionysius, v podobě pravoúhlého trojúhelníka. Bylo poněkud tmavší těchto, ale nikoli nápadně černé „jako inkoust“. Je-li to to místo totožné s malou černou skvrnou, kterou viděl anglický pozorovatel Scholes v Hudersfieldu svým dvoupalcovým dalekohledem, nelze nikterak zajistit. Myslím, že by to to místo byl mnohem přesněji určil. Místo toto je v těsné blízkosti Littrowa, že nemožno pak mluviti o poloze mezi Poseidoniem. V části mezi Posidoniem a Littrowem pak nebylo vůbec viděti žádné skvrny po celém okraji Mare Serenitatis, kromě útvaru Lemoniera, kterýž jsa polokruhovitý a plochý, je tmavší a může býti snadno doplněn fantasií na kroužek. Dlužno připomenouti, že celý okraj Mare Serenitatis jeví zvláštní zelenavé zabarvení. Vyčkejme tedy, jestli přece některý šťastnější a zkušenější pozorovatel onu skvrnu spatřil anebo jestli sám pan Scholes uveřejní nějaké podrobnosti opět v anglickém English Mechanic.
Zdroje:
Astronomický informační server astro.cz
web ČT24
Archiv Říše hvězd
