Giovanni Domenico Cassini (8. 6. 1625 – 14. 9. 1712) se v mládí velmi intenzivně věnoval astrologii a dosáhl v tomto oboru opravdu vysoké odbornosti. Znalost astrologie ho však přivedla k astronomii a astrologickým vizím později přestal přikládat význam. Jak žil a čím se zapsal do historie astronomie tento italsko-francouzský astronom a inženýr, se dozvíte v červnovém článku.
Giovanni Cassini se narodil v roce 1625 v Nejjasnější janovské republice: v monarchistické Evropě se jednalo o zvláštní státní útvar, mocný městský stát, prosperující z námořního obchodu a konkurující Nejjasnější republice benátské. V roce 1798 se Cassiniho rodný stát stal součástí Ligurské republiky. Ta pak byla roku 1805 obsazena napoleonskými vojsky.
Roku 1644 začal Casinni pracovat na observatoři v toskánském Panzanu jako asistent, od roku 1648 už jako astronom. Poté přijal místo profesora na nejstarší univerzitě Evropy, v Boloni. Svou kariéru profesora ukončil po více než dvaceti letech, když přijal v roce 1671 místo ředitele nově budované Pařížské observatoře. O její výstavbu se také zásadně zasadil: využil grantu uděleného Králem Slunce, Ludvíkem XIV. Byl také nadaným inženýrem. Kupříkladu na pokyn papeže Klementa IX. (1600-1669) vytvořil plán regulace řeky Pád na ochranu před povodněmi.
V astronomických objevech si připsal mnohá prvenství týkající se převážné plynných obrů. Právě Cassinimu (a nezávisle na něm i Robertu Hookovi) je připisován objev Velké rudé skvrny na Jupiteru přibližně v roce 1665. Hooke později soustavným pozorováním zjistil, že se skvrna otáčí.
V roce 1672 spolu s kolegou Jeannem Richterem pozorovali Mars ve stejnou dobu z různých míst: Cassini z Paříže a Richter z Francouzské Guyany. Našli paralaxu Marsu, z níž odvodili vzdálenost planety. Jednalo se o první měření vzdálenosti ve Sluneční soustavě.
V sedmdesátých letech 17. století Cassini spatřil jako první člověk čtyři Saturnovy měsíce: měsíce Rhea, Dione, Japetus a Tethys. Stalo se tak při průchodu Země rovinou Saturnova prstence. V roce 1675 objevil mezeru v Saturnově prstenci, pojmenovanou na jeho počest jako Cassiniho dělení. Cassini si během pozorování Saturnova prstence všiml, že prstenec není jednolitý tak, jak jej pozoroval Christiaan Huygens (1629-1695), nýbrž že je rozdělen na dvě části temnou mezerou, a správně dospěl k závěru, že je tvořen dvěma soustřednými pruhy.
Cassini dělal ředitele pařížské observatoře až do svého skonu roce 1712. Zajímavostí je, že místo ředitele po něm převzal jeho syn Jacques a poté další členové Cassiniovské dynastie – observatoř byla od svého založení řízena rodinou Cassini neuvěřitelných 125 let.
Po Giovannu Cassinim byla pojmenována nepilotovaná mise k Saturnu, předěl v Saturnově prstenci, oblast na měsíci Japetus a krátery na Marsu a na Měsíci.
Zdroje
[1] The Digital Teacher: Cassini The Grand Finale
[2] Meisterdrucke: Murice Leloir
[3] Velká rudá skvrna Jupitera, objevená Giovannim Cassinim v roce 1665, dřevoryt, Journal des Scavans, Amsterdam ed., sv. 3, 1672 (Linda Hall Library)
[4] Diagram drah Saturnových měsíců Titan a Rhea. Detail větší rytiny Philosophical Transactions of the Royal Society of London, vols. 6-8, no. 92, 1673 (Linda Hall Library)
[5] Rozdělení v Saturnově prstenci, objevené Giovannim Domenicem Cassinim v roce 1675, nyní nazývané Cassiniho dělení, detail větší rytiny, Philosophical Transactions of the Royal Society of London, sv. 9-12, č. 128, 1676 (Linda Hall Library)
Wikipedie: Giovanni Domenico Cassini
