Dne 11. 6. 1985 dosedl přistávací modul automatické sondy Vega 1 na planetě Venuši. O čtyři dny později jej následoval modul jeho sesterské sondy Vega 2. Obě sondy Vega byly zpočátku společným sovětsko–francouzským projektem, ale po zredukování experimentů ze strany Sovětského svazu Francie z projektu odstoupila.
Sondy Vega byly vypuštěny z kosmodromu Bajkonur v prosinci roku 1984. Nejednalo se o běžné sondy typu Veněra (Venuše): zkratka Ve-Ga (Veněra – Gallej) napovídala, že druhým cílem je průzkum Halleyovy komety. Sonda Vega 1 vypustila 9. 6. 1985 přistávací modul, který o dva dny později dosedl na povrch Venuše. S několikadenním odstupem učinila totéž i sonda Vega 2.
Pro sovětský kosmický program nebylo přistání na Venuši ničím novým. Počáteční nezdary, při kterých sondy zanikaly v nepříznivé atmosféře planety, již byly překonány. Přece jen však mise Vega přispěly k výzkumu Venuše výraznou novinkou: tou byl atmosféricky balon, který byl vypuštěn zhruba 50 kilometrů nad povrchem planety. Balon byl vyroben v Sovětském svazu, přístrojové vybavení bylo navzdory předchozím rozporům nakonec francouzské. Jednalo se o první samostatný letoun, který byl použit v podmínkách jiné planety. Balon udržoval spojení se sondou 48 hodin a urazil 11 600 km průměrnou rychlostí 69 m/s.
Po vypuštění přistávacích modulů zkalibrovaly mateřské sondy přístroje, odpoutaly se od Venuše a zamířily k Halleyově kometě.
Sondy se ke kometě přiblížily v březnu 1986 a podařilo se jim detekovat množství kometárních částic. S pořizováním snímků však byla potíž, neboť jádro komety bylo na většině záběrů přeexponované. Sondy dvakrát proletěly ohonem komety a na Zemi poslaly řadu informací o chemickém složení ohonu a jádra. Obě vysloužilé družice se dodnes pohybují po heliocentrické dráze.
Další výročí kosmonautiky
3. 6. 1965
Odstartovala kosmická loď mise Gemini 4. Jednalo se o čtyřdenní misi, jejímž hlavním cílem byl výstup člověka do otevřeného prostoru vesmíru. Nejprve posádka McDiwitt a White provedla manévr přiblížení k druhému stupni rakety, který zůstal na oběžné dráze. Již 18. 3. téhož roku opustil kosmickou loď Voschod 2 sovětský kosmonaut Alexej Leonov. Kosmická loď byla pro tento riskantní výstup speciálně upravena přidáním nafukovacího výstupního turniketu. Ed White byl prvním Američanem, který vystoupil do volného prostoru necelé tři měsíce po Leonovovi, ovšem za podstatně bezpečnějších podmínek. K manévrování použil speciální vzduchovou pistoli, dehermetizovanou loď opustil výklopnými dveřmi.
8.6.1965
Sovětská měsíční sonda Luna 6 byla úspěšně vypuštěna. O den později, 9. 6. 1965, se však nepodařilo zastavit zážeh hlavního motoru a byly vyčerpány pohonné látky. Kvůli tomu prolétla sonda kolem Měsíce ve vzdálenosti větší než 150 000 km a dodnes se pohybuje po heliocentrické dráze.
8. 6. 1975
Byla vypuštěna sovětská meziplanetární sonda Veněra 9. Jednalo se o první družici, která se usídlila na oběžné dráze Venuše. Díky úspěšnému dosednutí přistávacího modulu na jejím povrchu se podařilo pořídit první fotografie jiné planety než Země. Modul byl upraven na základě informací předchozích sond Veněra tak, aby byla prodloužena životnost v extrémních podmínkách planety.
14. 6. 1975
Byla vyslána k Venuši Veněra 10, šest dní po své sesterské sondě Veněra 9. Zatímco se samotná sonda stala oběžnicí planety, přistávací modul dosedl na povrch Venuše 25. 10. 1975. Modul přistál 2200 km od modulu Veněry 9, pořídil fotografie povrchu, avšak obdobně jako v případě své sesterské sondy se nepodařilo nasnímat celkový panoramatický snímek. Kvůli extrémním podmínkám fungoval modul pouze něco málo přes hodinu.
27. 6. 1995
Došlo ke spojení raketoplánu Atlantis při misi STS-71 se sovětskou, potažmo ruskou kosmickou stanicí Mir. Pro tuto misi byl vyroben speciální spojovací modul, kterým byl umožněn průchod astronautů z raketoplánu do Miru. Došlo k výměně posádky, tři kosmonauti z Miru se vrátili raketoplánem k Zemi. Během vykládky materiálu se pracovalo v laboratoři Spacelab umístěné v nákladovém prostoru Atlantis.
Zdroje:
[2] Astronomia: sondy k Venuši
[8] Wikipedie: Program Shuttle Mir
Hvězdářský kalendář 2005, 2015.
Autor:
Radim Neuvirt
