V říjnovém vydání sloupku se zaměříme na to, jak se zorientovat na podzimní obloze a jaká souhvězdí na ní nalezneme. Podíváme se na řecké báje o chlubivé Kassiopeie a hrdinném Perseovi. Dále si povíme, kde můžeme na obloze pozorovat Velkou galaxii v Andromedě nebo čím je zajímavá hvězda Almach. V závěru zmíníme vrcholící aktivitu meteorického roje Orionid a změnu času ze středoevropského letního na čas středoevropský.
Stav oblohy
Chladné noci se pozvolna prodlužují, a my tak můžeme pozorovat tmavou oblohu už kolem 20. hodiny SELČ. Zhruba touto dobou končí tzv. astronomický soumrak, kdy je střed Slunce více než 18° pod obzorem a sluneční světlo už neruší pozorování.
Ve srovnání s oblohou jarní a letní není ta podzimní tolik bohatá na výrazné hvězdy a mlhoviny. Je to způsobeno tím, že se v podzimním období díváme vně Mléčné dráhy, do méně hustých oblastí.
Pro počáteční zorientování na hvězdné obloze nám pomůže obrazec známý jako Pegasův čtverec, který tvoří čtveřice relativně jasných hvězd – Markab (α Peg), Scheat (β Peg), Algenib (γ Peg) a Alpheratz (α And). První tři zmíněné hvězdy patří do souhvězdí, které podle řecké mytologie představuje okřídleného koně Pegasa vyobrazeného hlavou dolů. Přestože je Alpheratz členem asterismu Pegasova čtverce, patří podle moderního uspořádání oblohy do sousední Andromedy.
Andromedu spatříme východně od Pegasa, přičemž její hlavní část tvoří čtveřice hvězd od zhruba druhé až třetí hvězdné velikosti. Nejvýchodnější Almach (γ And) je třetí nejjasnější hvězdou Andromedy, zároveň se jedná o vícenásobný systém hvězd.
Jako první objevil podvojnost Almachu německý fyzik Johann Tobias Mayer v roce 1778. Další pozorování a měření v průběhu 19. a 20. století odhalila, že ve skutečnosti je celý systém čtyřhvězdou (vizte schematické znázornění níže). Při zkoumání Almachu již menším dalekohledem dokážeme rozlišit dva samostatné body s výrazným barevným kontrastem (oranžová a bílo-modrá barva).
Necelých 8 ° severozápadně od hvězdy Mirach (β And), prostřední z pásu tří hvězd v Andromedě, spatříme v malém dalekohledu asi nejznámější a zdaleka nejjasnější hvězdný ostrov viditelný ze severní polokoule – M31 neboli Velkou galaxii v Andromedě.
Světlo z povrchu hvězd v galaxii M31 letí k Zemi asi 2,5 milionu let. Pokud bychom porovnali velikost Mléčné dráhy, která má průměr zhruba 100 tisíc světelných let, je M31 asi o 50 tisíc světelných let větší.
Vzhledem k tomu, že zdánlivá plošná jasnost M31 činí cca 3,4 mag, můžeme tuto nejbližší velkou galaxii spatřit na pozemské noční obloze bez použití dalekohledu (za předpokladu ideálních pozorovacích podmínek a tmavé oblohy) jako mlhavou skvrnu.
Za zmínku rovněž stojí, že podle měření radiálních rychlostí se M31 k Mléčné dráze neustále přibližuje rychlostí zhruba 300 km/s. Za několik miliard let se s 50% pravděpodobností oba hvězdné ostrovy „srazí“ a postupně splynou v jednu obří eliptickou galaxii.
Jižně od souhvězdí Andromedy spatříme méně výrazný útvar hvězd připomínající písmeno V. Jedná se o souhvězdí Ryb, v němž v současné době spatříme jasnou „bludnou hvězdu“ – Saturn (0,7 mag). Západním směrem od Ryb nalezneme plošně malé souhvězdí Berana s jasným Hamalem (α Ari) a nad ním trojici hvězd ve tvaru úzkého rovnoramenného trojúhelníku.
Pokud budeme od Andromedy pokračovat severním směrem, nalezneme výrazné uskupení pěti jasných hvězd ve tvaru „W“ – Kasiopeju. Kasiopeja je jedno ze šesti cirkumpolárních souhvězdí, která nad naším územím nikdy nezapadají pod obzor (do součtu nejsou zahrnuta částečně cirkumpolární souhvězdí).
Pokud prodloužíme spojnici dvou nejjasnějších hvězd Kasiopeji – Shedar (α Cas) a Caph (β Cas) severozápadním směrem, nalezneme poměrně hustou skupinu mladých a horkých hvězd. Jedná se o otevřenou hvězdokupu M52, kterou můžeme spatřit v alespoň středním triedru nebo malém dalekohledu, ve kterém pak spatříme několik nejjasnějších hvězd. V dalekohledu s větším průměrem uvidíme až několik desítek hvězd. Stáří otevřené hvězdokupy M52 se podle odhadů pohybuje někde mezi 50 a 150 milióny let, obsahuje zhruba 120 hvězd a ze Země se na ni díváme ze vzdálenosti přes 4 500 světelných let.
Další říjnové zajímavosti
Podzimní obloha – řecká mytologie
Podle jedné z nejznámějších legend řeckých bájí a pověstí vládli v africké Etiopii král Kefeus a jeho manželka Kassiopeia. Královna byla velmi krásná, ale rovněž ješitná a chlubivá. Svou krásu často vyzdvihovala nad krásu mořských nymf Nereid. Těm se tyto výroky samozřejmě nezamlouvaly, a proto si stěžovaly u boha moří Poseidona.
Poseidon vyhověl prosbám Néreoven a ve vzteku seslal na Etiopii pohromu v podobě mořské obludy Kétose, která pustošila a sužovala pobřeží celé země. Král Kéfeus se v zoufalství a strachu o budoucnost své země obrátil na věštce s prosbou o pomoc. Věštec mu sdělil, že pro zažehnání hrozby a záchranu musí obětovat svou jedinou dceru Andromedu. A tak se stalo: nebohou Andromedu nechali rodiče připoutat na mořském pobřeží ke skále jako oběť pro mořskou obludu.
Právě v tom okamžiku letěl kolem Perseus na svých okřídlených sandálech (některé verze uvádějí, že přiletěl na okřídleném koni Pegasovi) a spatřil hrůznou scénu nebohé Andromedy a blížící se příšeru. Perseus neváhal, tasil svůj meč a bodl nestvůru. To ale nestačilo, proto vytáhl z brašny hlavu Gorgony Medúzy, sám od ní odvrátil zrak a namířil ji na příšeru. V tom okamžiku Kétos zkameněl a krásná Andromeda byla osvobozena. Zachránce Perseus a princezna Andromeda se nakonec vzali, avšak ani jejich svatba se neobešla bez komplikací, neboť princezna byla již zaslíbena Fíneovi. Na svatbě došlo k boji mezi Perseem a Fíneem s jeho vojskem, ze kterého vyšel Perseus opět vítězně, neboť nechal soupeře zkamenět.
Se zpodobněním zmíněných postav – Kassiopeia, Kéfeus, Andromeda, Perseus, Pegas a Kétos (souhvězdí Velryby) se setkáme na celé podzimní obloze. Tato souhvězdí kulminují během října a listopadu a řadíme je do tzv. Perseovi rodiny souhvězdí.
Vrchol meteorického roje Orionidy
21. října vrcholí aktivita meteorického roje Orionid. Tento roj není ve srovnání se slavnějšími srpnovými Perseidami nebo na počet meteorů vydatnějšími Geminidy tolik aktivní.
Jako všechny názvy meteorických rojů je i tento odvozen od souhvězdí, odkud meteory zdánlivě vylétají. Radiant Orionid nalezneme v severovýchodní části Oriona v místě, kde bychom nalezli pomyslný kyj tohoto bájného lovce.
V letošním roce budou podmínky pro pozorování Orionid příznivé, neboť právě v den maxima roje bude Měsíc v novu (21. 10. 2025). Pro zpozorování co nejvíce „padajících hvězd“ bude nutné vyčkat do druhé poloviny noci, ideálně do 4:00 SELČ. To už radiant roje vystoupá přes 50° nad jihovýchodní obzor a Slunce bude ještě dostatečně hluboko pod horizontem.
V období kolem maxima můžeme za ideálních podmínek čekat frekvenci maximálně 10 meteorů za hodinu a pokud budeme mít štěstí, můžeme spatřit i jasný bolid. Navíc Orionidy nemají ostré maximum, což v praxi znamená, že můžeme zkusit pozorovat oblohu i několik dní před a po maximu roje.
Zdrojem Orionid jsou drobné částice, které za sebou na své oběžné dráze kolem Slunce zanechává 1P/Halley, tedy slavná Halleyova kometa.
Změna času
Pozor na změnu času ze středoevropského letního (SELČ) na čas středoevropský (SEČ), který proběhne v posledním říjnovém víkendu, konkrétně v noci ze soboty 25. října na neděli 26. října 2025, přičemž si hodinovou ručičku přesuneme z 3:00 SELČ na 2:00 SEČ, tedy o hodinu zpět.
Viditelnost planet
Merkur
- nepozorovatelný
Venuše
- ráno nízko nad východem
- postupně přechází ze Lva do Panny
Mars
- nepozorovatelný
Jupiter
- ve druhé polovině noci v Blížencích
Saturn
- kromě rána celou noc ve Vodnáři
Uran
- kromě večera celou noc v Býku
Neptun
- kromě rána celou noc v Rybách
Fáze Měsíce:
(úplněk, poslední čtvrť a nov jsou uvedeny v SELČ, první čtvrť v SEČ)
Zdroje
[2] Wikipedia (EN): Gamma Andromedae
[3] Wikipedia (EN): Andromeda Galaxy
[4] Wikipedia (CZ): Souhvězdí Andromedy
Astro.cz: Pozoruhodné a vzácné úkazy v roce 2025
NASA: NASA’s Hubble Shows Milky Way is Destined for Head-On Collision
Hvězdářský kalendář 2025
Autor
Karel Slavík
