4. 10. 1965 odstartovala k Měsíci sovětská automatická sonda Luna 7. Jednalo se o sondu nové generace, celkově ale čtvrtou v pořadí výzkumných těles typu Luna. U těles první generace Luna 1-3 byl cílem misí pouhý zásah měsíčního povrchu. Úkolem sond nových, počínaje Lunou 4, nebylo pouze zasažení Měsíce, ale především měkké přistání na jeho povrchu. Z těchto sond nové generace předcházejících Luně 7 dopadla pouze Luna 5 na měsíční povrch, a to destruktivně – sondy Luna 4 a 6 Měsíc úplně minuly.
U sondy Luna 7 se do určitého momentu vše dařilo, narozdíl od předchozích sond. Po opuštění parkovací dráhy na zemském orbitě se vypravila k Měsíci. Potíž ovšem nastala ve chvíli, kdy se téměř o hodinu dříve zapnul přistávací motor. Po krátké chvíli došlo palivo a neřízená sonda se zřítila do měsíčního Oceánu bouří (Oceanus Procellarum). Na měkké přistání si museli sovětští raketoví konstruktéři počkat až na sondu Luna 9.
V letech 1958-1976 bylo k Měsíci vysláno celkem 24 sond nazvaných Luna, jednalo se však o různé typy kosmických zařízení sloužících různým účelům. Sovětských pokusů o dosažení Měsíce bylo mnohem více, ale sondy, které se kvůli poruše nosné rakety nedostaly ani na oběžnou dráhu, nebyly do programu započítávány.
Druhá generace sovětských měsíčních sond započala v roce 1963 sondou Luna 3. Program byl ukončen úspěšným měkkým přistáním na Měsíci, které se podařilo sondě Luna 9 dne 3. 2. 1966. Poté byl vývoj sond tohoto typu přesunut do jiné konstrukční kanceláře (OKB Lavočkina) a zaměřen na jiné úkoly související se sovětskou činností na Měsíci.
Roskosmos navázal na tradici sond Luna přistávacím zařízením Luna-Glob, později přejmenovaném na Luna 25, které se pokusilo přistát na Měsíci v srpnu 2023. Tento pokus se však zařadil mezi ty neúspěšné.
Další výročí kosmonautiky
1. 10. 1995
Na svou kosmickou misi se vypravila sovětská loď Sojuz TMA-7. Posádku složenou z amerického a ruského kosmonauta při startu doplnil i vesmírný turista, který se ovšem na Zemi vrátil již po devíti dnech pobytu na stanici. Mise Sojuzu TMA-7 doplnila posádku ISS, po dobu svého spojení se stanicí loď sloužila jako záchranný prostředek a jedenkrát přeparkovala k jinému dokovacímu uzlu. Sojuz se vrátil na Zemi s původní posádkou dvou profesionálních kosmonautů po 190 dnech na oběžné dráze.
3. 10. 1985
Na oběžnou dráhu byl v rámci mise STS-51J vypuštěn americký raketoplán Atlantis. Jednalo se o první let tohoto stroje a jeho hlavním úkolem bylo plnit zadání od americké armády. I přes utajovanou povahu mise je známo, že byly vypuštěny pomocí urychlovacího raketového zařízení dva telekomunikační vojenské satelity DSCS-III. Ty doplnily síť satelitů tohoto typu, sloužících k celosvětové komunikaci amerických vojenských jednotek.
6. 10. 1975
Odstartovala americká sonda Explorer 54 určená k výzkumu chemických a fyzikálních procesů ve vyšších vrstvách atmosféry a v ionosféře. Tato sonda doplnila dvě předchozí, Explorer 51 a 55. Explorer 54 se pohyboval po polární dráze. Kvůli poruše solárních panelů však Explorer 54 po čtyřech měsících jinak úspěšné činnosti přestal pracovat a o měsíc později zanikl v atmosféře.
12. 10. 2005
Na svou misi se vypravila druhá čínská pilotovaná kosmická loď Šen-čou 6. Jednalo se o čtyřdenní let, při kterém se mj. testoval i nový typ skafandru. Oproti předchozímu prvnímu pilotovanému letu lodi Šen-čou 5, který trval necelý jeden den, se prokázalo, že čínská technologie dovoluje delší pobyt taikonautů na oběžné dráze.
13. 10. 2005
Raketa Ariane 5-AR524 vynsla družice Syracuse 3A a Galaxy 15. Syracuse 3A byla vojenskou telekomunikační družicí, Galaxy 15 zprostředkovávala televizní signál pro oblast severní Ameriky. V té době byla nosná raketa Ariane jediným komerčním kosmickým prostředkem, z něhož bylo možno vypustit dva různé náklady po sobě.
20. 10. 1995
Proběhl start raketoplánu Columbia v rámci mise STS-73. Úkolem posádky byla práce v kosmické laboratoři Spacelab umístěné v nákladním prostoru raketoplánu. Hlavní náplní práce astronautů byly experimenty v mikrogravitaci. Pro laboratoř Spacelab to byla již druhá výprava sloužící k tomuto typu experimentů. První proběhla v roce 1992, rovněž na Columbii.
30. 10. 1985
Uskutečnil se start poslední úspěšné mise raketoplánu Challenger, označované jako STS-61A. Hlavním úkolem bylo vynesení kosmické laboratoře ESA Spacelab D-1 na orbit. Posádku tvořilo poprvé a naposledy v dosavadní historii letů osm astronautů. Navzdory technickým potížím, jakými byl například únik vzduchu ze Spacelabu, se podařilo posádce splnit přes 80 % zadaných úkolů. Po týdenní činnosti se stroj vrátil na Zemi.
Zdroje:
[2] For All Moonkind: Luna 7: Lunar impact
[3] Popular Mechanics: 50 Years Later, the Soviet Union’s Luna Program Might Get a Reboot
[4] Scientific American: Can Russia’s Luna-25 Moon Mission Transcend Earthly Politics?
[6] NASA: 35 Years Ago: STS-51J – First Flight of Space Shuttle Atlantis
[7] Wikipedia (EN): Explorer 54
[10] NARA & DVIDS Public Domain Archive
[11] Spaceline: STS-61A Fact Sheet
[12] Wikipedia (CS): DNešní den v historii kosmonautiky
Hvězdářský kalendář 2005
Hvězdářský kalendář 2015
Autor:
Radim Neuvirt
