V dubnu se zaměříme na dvě významná astronomická výročí. Prvním z nich je vzplanutí supernovy SN 1006, k němuž došlo před více než tisíciletím, druhou událost pak představuje relativně nedávný rozpad komety 73P/Schwassmann-Wachmann.
Supernova roku 1006
Poslední dubnový den roku 1006 na obloze zazářila supernova, kterou dnes označujeme jako SN 1006. Rozzářila se v souhvězdí Vlka (Lupus), tedy na jižní polokouli. V rámci předteleskopické éry se jedná o historicky nejlépe zdokumentovaný jev svého druhu.
Podle písemných zpráv šlo o nejjasnější supernovu, jaká byla kdy pozorována, je její magnituda odhadována na -7,5. Na obloze byla jasnější než planeta Venuše, někteří pozorovatelé popisují, že se jasem blížila i svitu Měsíce v některé z jeho čtvrtí. Některé záznamy uvádějí, že byla pozorovatelná i za denního světla. Intenzita jejího jasu začala slábnout přibližně po třech měsících. Po dobu největší intenzity jasu supernovy – podle některých pozorovatelů – měnila barvu, měla oscilovat mezi modrou a žlutou.
Vizualizace SN 1006 na obloze při pohledu z turecké Antalye. Zdroj: (Tunc Tezel) wiredpen.com
SN 1006 byla viditelná z mnoha zemí na celém světě. Díky své mimořádné jasnosti byla SN 1006 spatřena v Číně, Japonsku i na Blízkém východě. Nejsevernější doložené pozorování pochází ze švýcarského opatství St. Gallen.
Později bylo zjištěno, že tato supernova po sobě nezanechala ani černou díru či neutronovou hvězdu, se v současnosti předpokládá, že se jednalo o splynutí dvou bílých trpaslíků. Také se však mohlo jednat o situaci, kdy bílý trpaslík přebírá z doprovodné velké hvězdy velké množství hmoty a nakonec exploduje. Událost proběhla ve vzdálenosti přibližně 7 200 světelných let od naší planety.
Teprve v roce 1965 byl objeven pozůstatek po této dramatické kosmické události. V 60. letech byl tento zbytek detekován první generací družic sledujících oblohu v rentgenovém spektru. Ovšem tato detekce byla velmi slabá.
O 11 let později bylo objeveno v blízkosti tohoto zdroje slabé vlákno, jediný opticky pozorovatelný prvek pozůstatku supernovy. Až v roce 2023 kosmická rentgenová laboratoř Chandra pořídila nové snímky zbytku supernovy. Zkoumání chemického složení částí supernovy by mohlo definitivně potvrdit, o jaký typ hvězdného se původně jednalo.
Rentgenový snímek zhotovený v nepravých barvách ukazuje zbytek supernovy SN 1006. Zdroj: wikipedia/SN_1006.jpg
Kometa 73P/Schwassmann-Wachmann
Od chvíle, kdy Hubbleův teleskop 18.4.2006 nasnímal rozpad komety 73P/Schwassmann – Wachmann, uplynulo 15 let. Na konci dubna toho roku začaly být dobře viditelné její jednotlivé fragmenty.
Kometa byla objevena 2. 5. 1930 hamburskými astronomy Arnoldem Schwassmannem a Arno Arthur Wachmannem. V tomto roce se kometa při své pouti dostala k Zemi nejblíže, a to do vzdálenosti pouhých 0,06 AU. Dne 9.6.1930 při tomto průletu nastal díky kometě meteorický roj s četností 100 meteorů za hodinu.
Vzhledem k nedostatečným údajům pro přesný výpočet oběžné dráhy byla znovuobjevena až v roce 1979. Její oběh byl vypočítán na 1 958 pozemských dní a při pozdějších návratech, za dobrých pozorovacích podmínek, byla vždy pravidelně sledována.
Rozpad komety pořízený HST. Zdroj: Comet_SW3-HST
Při průletu v roce 1995, od kterého se pro značnou vzdálenost příliš neočekávalo, kometa několikrátnečekaně zvýšila svou jasnost. V prosinci toho roku bylo objeveno pět částí, na které se kometa rozpadla.
Úlomky byly označeny A-E, u úlomku C se předpokládalo, že se jedná o jádro komety. V roce 2001 byly navzdory nepříznivým pozorovacím podmínkám sledovány tři části původní komety.
Koncem roku 2005 byl jako první identifikován úlomek C. Počínaje únorem 2006 se započaly objevovat další části, mezi nimi i některé dosud nepozorované. Hubbleův teleskop pořídil v dubnu unikátní fotografie zobrazující jednotlivé fragmenty rozpadajícího se jádra. Na konci května bylo celkem identifikováno 65 částí, některé však postupně sublimovaly.
Průměr jádra před rozpadem byl přibližně 2,2 km, pozůstatek byl v roce 2005 odhadnut na 1 km.
Fragmenty komety 73P/Schwassmann – Wachmann byly naposledy pozorovány v roce 2022.
Snímky rozpadu komety ze dne 1. 5. 2006. Zdroj: P-73B
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Supernova_1006
https://chandra.harvard.edu/photo/2023/sn1006
